Chtěli byste ochutnat whisky, která zrála mezi hvězdami? Nejste sami. Palírna Ardbeg ze skotského ostrova Islay vyslala v roce 2011 na mezinárodní vesmírnou stanici 32 vzorků a nechala je tam nerušeně zrát po tři roky. Předloni se vesmírná whisky vrátila domů. A výsledky jsou překvapující.

Ve sci-fi je příběh o hrdinovi, který odletí do vesmíru a setká se tam s něčím cizím, co ho změní navždy, starý jako žánr sám. Komiksové a fantastické postavy ale necháme spát, protože hlavního protagonistu zná celý svět – je jím whisky.

V roce 2011 se palírna Ardbeg na pozvání společnost NanoRacks rozhodla zúčastnit ojedinělého experimentu.

Zjistit, jak mikrogravitace ovlivňuje chování terpenů neboli látek zodpovědných za chuť některých jídel a také zlatavého alkoholického nápoje, který pije půlka planety.

Z ruského kosmodromu Bajkonur se proto v říjnu toho roku na palubě rakety Sojuz vydává 32 vzorků destilátu ke hvězdám. Stejný počet je uschován v obdobných podmínkách na Zemi. Nezbývá než čekat.

Grunt chuti

Základní složkou a předpokladem jedinečné chuti každé whisky je její doba zrání a druh sudů, v kterých proces probíhá. Záleží na čase i na předchozím obsahu dubového barelu, jímž typicky může být sherry, bourbon nebo třeba portské víno.

Během zrání se alkohol pozvolna natahuje do dřeva a vypařuje, zatímco chemické složky obsažené ve stěnách sudu se pomalu mísí s destilátem uvnitř, vytvářeje unikátní aroma.

Jenže dostat do vesmíru 200 litrový sud, který se ke zrání běžně využívá, je přinejmenším obtížné.

Sud ve zkumavce

Destilát proto putuje do kosmu ve speciálních ampulích, tzv. MixStix. Ty obsahují tekutinu a jemné dřevěné hobliny, které materiálem odpovídají normálnímu opálenému barelu po bourbonu z amerického bílého dubu, a jsou od sebe oddělené skleněnou pečetí.

V momentě, kdy je zlomena, dojde ke smíšení a celý proces může začít. „Zrání v sudu je nejpodstatnější částí celého procesu,“ říká doktor Bill Lumsden, vedoucí destilování a tvoření whisky ze společnosti Glenmorangie.

„Celý destilát se díky němu zjemní a nabyde chuti. Pokud byste ho vynechali, whisky by byla pálivá a ostrá.“

Hvězdný destilát

Vzorky se ze svého výletu do výšky přes 400 kilometrů, kde každý den patnáctkrát oběhnou planetu, vrací na Zemi po 971 dnech, v září 2014. Tým dr.

Lumsdena je následně nechává ještě nějakou dobu dozrát, protože ví, že na testování mají jen jeden pokus a kvantita je malá. K testům, kterých se účastní i odborníci z NASA, a degustaci se tak vesmírná pálenka dostává až v září minulého roku.

Analýza se sestávala ze tří fází – plynové a kapalinové chromatografie a samotné starosvětské ochutnávky. V plynné složce se nápoje takřka neliší, i obsah alkoholu mají téměř stejný, podrobný chemický rozbor však ukazuje značné rozdíly.

Díky působení mikrogravitace se do destilátu sice uvolnilo mnohem více dřevěných částic, ale v obsahu ligninu, což je složka přímo zodpovědná za specifickou dřevitou chuť, dalece vedou vzorky pozemské.

„Je těžké cokoliv dokázat, protože vzorků je jen malé množství,“ uvažuje o věci dr. Lumsden. „Ale mikrogravitace, zdá se, zabránila účinnému nasáknutí pálenky do dřeva.“

Jak vám chutná?

Největším překvapením je však ochutnávka sama. Zředěný destilát voní po kouři, černém likéru, chutná po pečeném ovoci a rašelině s dojezdem připomínajícím antiseptické hašlerky a kouř z pálené gumy. Jinými slovy, je poměrně odporný.

Lumsden se domnívá, že výsledky i tak napomohou lepšímu pochopení procesu zrání alkoholického nápoje a že chemický rozbor by se mohl užívat jako srovnávací etalon pro whisky, která dozrála špatně. Ne všechny odvážné pokusy zkrátka končí vždycky úspěchem.