Lze si vůbec podzemní dráhu představit bez jezdících schodů? V současnosti asi těžko. Ovšem eskalátory najdeme na mnoha dalších místech, ať už na letištích, v obchodních centrech nebo třeba v zábavních komplexech.
Eskalátor není vlastně nic jiného než řetězový přepravník. Takovým přepravníkem se obvykle přepravuje zboží nebo na pásech součástky ve fabrice. Eskalátory mají však specifickou vlastnost; jsou k určeny především k přepravě lidí.
Psal se rok 1897 když v New Yorku otevřel americký vynálezce Jesse W. Reno první eskalátor na světě. Zprvu jezdící schody sloužily spíše jako zábavní atrakce, k jejich komerčnímu využívání došlo až později.
Název eskalátor, který se později všeobecně vžil, je složenina z anglického pojmu Elevator (výtah) a latinského termínu Scalae (schody). Není jistě bez zajímavosti, že v té době se jednotlivé stupně schodů vyráběly ještě ze dřeva.
Nejdelším eskalátorem na světě jsou jezdící schody v jednom obchodním centru v Honkongu. Dosahují délky úctyhodných osmi set metrů. Zde se však jedná spíše o systém eskalátorů.
Nejdelší nepřerušované jezdící schody se nacházejí ve washingtonské stanici podzemní dráhy Wheaton; měří 155 metrů a jízda po nich trvá tři a půl minuty.
Nejdelšími eskalátory pražského metra jsou ty, které jsou umístěny ve stanici Náměstí Míru (87 metrů) a Hradčanská (76 metrů).
Eskalátor je vnímán jako bezpečný dopravní prostředek, ale ani jemu se nehody nevyhýbají. A zdaleka se nejedná jen o zabodnuté jehlové podpatky mezi jednotlivými schody.
Například 28. října 2003 se stala v Římě tragická nehoda, při které jedna britská turistka propadla do vnitřního soukolí stroje, které ji zcela rozdrtilo. Nebo v únoru 2005 jistému Američanovi, který na jezdících schodech seděl, se do nich zamotala jeho kapuce.
Když se ji snažil vyrvat ven, eskalátor vtáhnul do svých útrob jeho ruku a on vykrvácel.
Aby se podobným tragédiím zamezilo, bývají dnešní eskalátory většinou vybaveny bezpečnostním systémem, který při sebemenším podezření na problém celý mechanismus preventivně vypne.
