Z hlediska potravního je krev výživná, bohatá na proteiny a lipidy, a není těžké ji získat. Nemůžeme se proto divit, že se v přírodě vyvinula celá řada hematofágů, na jejichž jídelníčku hraje rudá tekutina zásadní úlohu.

S EpochouPlus.cz se nyní můžete podívat na přehled šesti tvorů, kteří svému okolí doslova pijí krev.

Pěnkava ostrozobá

Galapágy jsou domovem mnoha jedinečných tvorů, kteří se kvůli přirozené izolaci od zbytku planety vyvíjeli atypickým způsobem.

Ať už se jedná o želvu sloní, mořské leguány anebo jediný druh tučňáka, který žije na severní polokouli, jsou endemité tohoto souostroví výjimeční. Patří mezi ně i pěnkava ostrozobá (Geospiza difficilis septentrionalis).

Tento nenápadný obyvatel Vlčího ostrova (Wolf Island) se živí semeny, ale také vejci větších ptáků, která s oblibou vyvaluje z hnízd hned po snesení a následně je rozbíjí o kameny. Ze všeho nejraději si ale svůj malý zobáček zabarví do ruda.

Posadí se na většího ptáka, což jsou v těchto končinách většinou terejové modronozí, probírá se mu peřím a klove, dokud nesedí v rybníčku krve, kterou pak pije. Její hostitel si to překvapivě nechává bez problému líbit.

Proč, není zcela jisté – je možné, že pěnkava dříve sloužila větším druhům jako ochotný hubitel cizopasníků, který ale časem změnil řemeslo a stal se upírem.

Toto chování jí umožňuje prosperovat i v nejsušších měsících, kdy jiné druhy potravy takřka nejsou k mání.

Zákeřnicovití

Otec evoluční teorie, Charles Darwin (1809-1882), se o těchto roztomilých broučcích vyskytujících se v lesnatých územích po celém světě zmiňuje ve svých denících z cesty kolem světa:

„V noci jsem zažil útok (neboť jinak se to nazvat nedá) Benchuca, velkého černého brouka z Pampy. Cítit po sobě lézt tento asi palec dlouhý bezkřídlý hmyz je nanejvýš odporné.

Když se napije krve a zakulatí, jde ho však snadno rozmáčknout.“ Potkává je při své návštěvě Argentiny. Triatominae, jak se nazývá specifická podčeleď, se dělí na zhruba 130 druhů, z nichž většina se živí krví.

Nejznámější je pak anglický Kissing bug (tedy líbající brouk), triatoma infestans, který získal své jméno, protože nachází zalíbení v přisávání se lidem na obličej.

Kromě člověka sají některé druhy krev netopýrům (asi karma) anebo jiným druhům hmyzu, například mravencům. Vyzbrojeni dlouhým ostrým sosákem svou oběť z broučí říše většinou vycucnou do sucha a prázdnou schránku odhodí.

Kromě svého jídelníčku jsou v přírodě populární také přenášením parazitické Chagasovy choroby.

Skákající pavouk z Keni

S oblibou tká své sítě v rozích lidských příbytků poblíž Viktoriina jezera a dalo by se říci, že lidi přímo zbožňuje.

Bohužel nedostal od přírody naděleno stejně účinné vybavení jako například netopýři, a tak se musí evarcha culicivora neboli upíří pavouk spokojit se lstí.

Namísto toho, aby se přisával na lidské tělo a hltal životadárnou tekutinu starosvětským způsobem, přizpůsobil se tento osminohý zabiják konzumaci moskytů z rodu Anofeles, kteří lidskou krev sají.

Pavouk je natolik vybíravý, že přednostně loví pouze nacucané samičky (samci krev nepijí) a navíc v hlavním malarickém vektoru, takže i přes své excentrické choutky lidem vlastně pomáhá.

Kromě výživy pro něj má svačina z lidské krve ještě vedlejší efekt v podobě pachového aroma, které ho činí sexuálně atraktivnějším. Vědci v současnosti zvažují, zda by nebylo možné osminohého lovce využít v boji proti malárii aktivněji.

Vandélie obecná

Nenápadný parazitický sumeček úhořovitého tvaru, který dorůstá 6-10 centimetrů délky a půl centimetru šířky, je známý také pod jménem kandiru. Vyskytuje se ve sladkých tropických vodách jihoamerického veletoku Amazonky.

S největší chutí se přichycuje v žaberní dutině větších ryb, kde pak saje tepennou krev, a v ojedinělých případech vyhledává i otevřené rány.

Pověra místních domorodců, kvůli níž vstupují do říčních vod s ochrannými prostředky na genitáliích, totiž, že tato ryba dokáže vplout do močové trubice a tam se uchytit, je pouhý moderní mýtus.

Jediný zdokumentovaný případ tohoto incidentu pochází z brazilské Itacoatiary z roku 1997 a s největší pravděpodobností se jedná o podvrh.

Domorodcům, kteří tvrdí, že ryba po pachu moči přímo pase a je schopná se kvůli němu dokonce vymrštit z vody a močovou trubici doslova torpédovat, to ale nevymluvíte.