Tři sekundy před výbuchem Challengeru hlásí velitel Scobee: „Všechno v pořádku, jedeme na plný plyn!“ V 73. sekundě letu se ozve poslední zvukové spojení s kabinou – výkřik pilota Smitha. Vzápětí svědci vidí, jak se raketoplán mění v ohnivou kouli.

Raketoplán Challenger odstartuje z floridského mysu Canaveral 28. ledna 1986 v 11:38 místního času. V kabině pro posádku sedí ve velitelském křesle Francis Scobee (1939–1986), vedle něj pilot Michael Smith (1945–1986).

V druhé řadě jsou Ellison Onizuka (1946–1986) a Judith Resniková (1949–1986).

V obytné části sedí další dva astronauti Gregory Jarvis (1944–1986) a Ronald McNair (1950–1986) a učitelka Christa McAuliffeová (1948–1986).

Obláček dýmu

Už krátce po startu raketoplánu sledovací kamery zjistí, že něco není v pořádku. V oblasti spodního spoje pravého motoru pomocné rakety s externí nádrží se objeví malý obláček černého dýmu. Posádka raketoplánu nic netuší.

Pak se vše odehraje neuvěřitelně rychle: v 73. sekundě letu celý raketoplán exploduje. Pracovníci NASA a zvláštní komise později zjistí, že příčinou výbuchu bylo selhání pryžového těsnění na jedné z pomocných raket.

Co se dělo v kabině?

Pro výbuch raketoplánu není žádný nouzový scénář. Kanál zvukového spojení s astronauty zlověstně mlčí. I tak se na místa dopadu trosek v moři vydávají záchranné oddíly. Co se odehrávalo v kabině posádky, než skončila mezi troskami v moři?

Mnozí se domnívají, že většina astronautů zemřela hned při výbuchu raketoplánu. To je ale víc než nepravděpodobné. Kabina s posádkou byla při výbuchu katapultována a zůstala z velké části nedotčená.

Hrůza z konce

Záchranné týmy, které pátrají v troskách, najdou tři aktivované dýchací přístroje pro případ nouze. To svědčí o tom, že nejméně tři z astronautů výbuch přežili.

Nešťastná posádka měla čas na to, aby během asi 15 kilometrů volného pádu raketoplánu na Zemi sledovala vlastní neodvratný konec.

Odborníci, kteří zkoumali dýchací přístroje a míru použitého kyslíku, odhadují, že astronauti ve strachu prudce dýchali asi 2,5 minuty.

Tragédie je zpečetěna

Po tragédii se NASA postará o to, aby se zamlčely důkazy, že astronauti věděli, co je čeká. Mají se ušetřit city pozůstalých. Mlčí se i proto, že NASA nesla velkou část viny.

V ten den je na mysu Canaveral na floridské poměry velmi chladné počasí, až −4 °C. Někteří pracovníci firmy Morton Thiokol upozorňují na to, že pokles teploty může ovlivnit spolehlivost těsnění motorů pomocných raket.

Někteří inženýři proti startu dokonce protestují! Tlak termínů NASA je ale příliš silný a tak pošlou astronauty na smrt.