Druhá světová válka se chýlí ke konci, kapitulaci odmítá pouze Japonsko. Aby zlomily sílu nepřítele, připravují USA v tichosti dnes známý projekt Manhattan, který pracuje na atomové bombě. Souběžně s ním ale probíhá i jiný, takřka neznámý projekt Tuleň. Jeho cílem je vyvolat u japonského pobřeží ničivou vlnu tsunami.
Ráno 6. srpna se z mraků nad Hirošimou vynoří bombardér B-29 (Enola Gay) a shazuje na město atomovou bombu pojmenovanou Little Boy (chlapeček).
O tři dny se scénář opakuje nad Nagasaki, jen tentokrát na město dopadá Fat Man (tlouštík) z pumovnice B-29 (Bockscar). Rozsah způsobené destrukce šokuje svět. Města jsou v plamenech, stávají se z nich „hřbitovy bez náhrobního kamene“.
Výbuchy v podstatě vymažou obě města z povrchu země. Císař Hirohito (1901–1989) o pět dní později oznamuje kapitulaci Japonska. Válka skončila.
Kdyby se ale ukázal projekt Manhattan jako nerealizovatelný, mají Američané v záloze připravenou jinou zbraň!
Nápad vznikne při odstraňování korálových útesů
Během kampaně Američané v Tichomoří pomocí náloží odstraňují korálové útesy, které brání lodím připlout až k pobřežím mnoha ostrovů. Proces sleduje z jedné z lodí i důstojník US Navy E. A. Gibson.
Všimne si malých vln, které podvodní exploze generují, a podá o tom zprávu. Na základě jeho hlášení vzniká Project Seal (Tuleň). A je to nápad jako vystřižený z dílny šíleného vědce. Spojenci připravují vylodění v Japonsku.
Ale po zkušenostech při krvavých bojích v Tichomoří panuje oprávněná obava z vysokých ztrát na životech vojáků i civilního obyvatelstva.
Tradiční strategické nálety nijak neubírají na japonském odhodlání, a velitelé tak hledají způsob, jak dostat císařství na kolena.
Testování probíhá u Nového Zélandu
Gibsonovo pozorování jim vnukne nápad vytvořit pomocí řady explozí ničivou vlnu, která spláchne pobřeží a s ním i japonské odhodlání bojovat.
Spojené státy začnou na projektu okamžitě pracovat ve spolupráci s Novým Zélandem a vedením projektu pověří profesora z univerzity v Aucklandu a v té době podplukovníka Thomase Leeche.
Od myšlenky se rychle přejde k testování nové zbraně, které probíhá u pobřeží Nového Zélandu v blízkosti Aucklandu a Nové Kaledonie.
Položit by museli 2 000 000 kilogramů trhavin
V průběhu sedmi měsíců je odpáleno celkem 3 700 testovacích explozí v malém měřítku.
V roce 1945 se ale od projektu upouští, přestože v menším měřítku probíhají testy podle záznamů až do roku 1950. V roce 1945 je však potenciál atomové bomby mnohonásobně vyšší než je tomu u „tsunami bomby“ či někdy také „kiwi bomby“ (kiwi je symbolem Nového Zélandu).
Vedení navíc odrazuje i náročná realizace 10metrových vln. Podle provedených testů by se totiž musel položit pás náloží dlouhý zhruba 5 kilometrů, který by dohromady obsahoval 2 000 000 kilogramů trhaviny.
Projekt je odtajněn až za 54 let
Project Seal tak jde k ledu.
Více než 50 let je uvězněn jako přísně tajný, než jej odtajní ministerstvo zahraničních věcí a obchodu v roce 1999. Přestože v témže roce provedou pracovníci University of Waikato na Novém Zélandu analýzu, podle níž je zbraň životaschopná, leží záznamy v archivu v podstatě nepovšimnuté dalších 13 let, než je na veřejnost vynese novozélandský spisovatel a filmař Ray Waru (*1952).
Ostatně – o tom, že by zbraň mohla fungovat, vypovídá i takzvaná Halifaxská exploze.
Tragédie v roce 1917, při níž se v přístavu Halifax srazí lodě SS Imo a francouzská Mont Blanc naložená 2 300 tunami kyseliny pikrové, 200 tunami TNT, 35 tunami vysoce octanového benzinu a 10 tunami střelné bavlny. Výbuch zdvihne vlnu vysokou 18 metrů, která zničila celou severní část města.
