Budoucí matka spěchá s termínem svatby, protože dítě už je na cestě. Jak naplánovat ohlášky, aby se všechno stihlo ještě předtím, než se potomek vyklube na svět? „V květnu se vdávat nebudeš,“ rozkáže ale matka dceři. „Nosí to smůlu,“ dodá tajemně. Na bližší vysvětlení ale dcera čeká marně. 

Římané světí 13. května 609 chrám Pantheon, určený k uctívání všech římských bohů. Od této chvíle se stává křesťanským chrámem Panny Marie.

Během svěcení se připomínají duše všech zemřelých, které dosáhly věčné blaženosti, jde tedy o předchůdce oslav dnešních Dušiček.

V květnu se raději nevdávejte

Vzhledem k datu oslav dlouho přetrvává tradice, že se svatby nemají konat v květnu. Údajně není dobré uzavírat sňatek v době, kdy se předtím slavily svátek zemřelých.

Další z dušičkových obyčejů, zapalování svíček za mrtvé, zřejmě pochází z keltských pohanských rituálů. Keltové zapalují v noci z 31. října na 1. listopadu ohně a slaví svátek Samhain.

Opat zavádí oslavy

Tehdy se prolíná náš svět se světem mrtvých. Teplo ohně láká duše mrtvých, aby přišly a strávily s živými lidmi noc. I v křesťanské církvi se rodí zvyk, modlit se a obětovat za mrtvé.

Pevné datum uctívání zemřelých ale zavádí až francouzský opat Odillo z Cluny (asi 962–1049) roku 998 (některé prameny ale uvádějí, že až po roce 1030).

Keltský svátek není církvi po chuti

Svátek Všech svatých připadne na 1. listopadu, Dušičky, tedy Památka zesnulých se slaví o den později. Opat tím bojuje proti pohanským zvykům. Keltský Samhain mu nejspíš není po chuti.