Královské námořnictvo je chloubou britské armády. Nikdo se tedy v únoru 1910 nepozastaví nad telegramem z Ministerstva zahraničí, který nařizuje: „Připravte vlajkovou loď HMS Dreadnought k návštěvě delegace habešské císařské rodiny“.

Zejména, když ho podepsal významný diplomat Sir Charles Hardinge (1858–1944). Nikoho proto nenapadne o jeho pravosti pochybovat.

Když se na londýnském nádraží Paddington objeví elegantní muž v cylindru a představí se jako zástupce ministerstva zahraničí, nikdo ho nepovažuje za podvodníka.

Když požaduje zvláštní vlak pro delegaci habešských princů, náčelník stanice osobně běží zařídit jeho vypravení. Ve vlaku však není jediný skutečný Habešan ani zástupce ministerstva.

Telegram totiž poslal, vlak zařídil a všechno vymyslel výstřední William Horace de Vere Cole (1881–1936) jako další ze svých kanadských žertíků. Čtyři princové jsou ve skutečnosti jeho přátelé.

Spisovatelka Virginia Woolfová (1882–1941), tehdy ještě Stephenová, malíř Duncan Grant (1885–1978), spisovatel Anthony Buxton (1881-1970) a právník Guy Ridley (1885–1947).

Všichni mají nalepené vousy a tváře odborně začerněné slavným divadelním maskérem Willym Clarksonem (1861–1934). Doprovází je tlumočník, ve skutečnosti Virginiin bratr, psychoanalytik Adrian Stephen (1883–1948).

Ohrozí je déšť i odlepený vous

Na nádraží ve Weymouthu je čeká červený koberec, čestná stráž a admirál Sir William May (1849–1930), který je doprovodí na palubu slavnostně vyzdobené bitevní lodi.

Protože nesehnali habešskou vlajku ani hymnu, vyvěsili zoufalí důstojníci vlajku Zanzibaru a lodní orchestr zahraje zanzibarskou hymnu. Habešským princům to kupodivu nevadí. Mají jiné starosti. Začíná totiž pršet a déšť by mohl poškodit jejich masky.

Zachrání je pozvání na prohlídku podpalubí. „Bunga bunga!“ volají každou chvíli obdivně, rozdávají navštívenky ve svahilštině a také udělí několika důstojníkům habešská vyznamenání. Ještě dvakrát přitom o pověstný vous uniknou prozrazení.

Jednou doslova, když Buxton kýchne a odlepí se mu vousy. Podruhé když se zdraví s důstojníky, mezi nimiž je i jeden, který zná Colea i Virginii.

Admiralita žádá přísný trest

Když se delegace loučí, všichni si oddechnou. Velení lodi však ne nadlouho. Poté, co se vtipálci vrátí do Londýna, totiž vše zveřejní v deníku Daily Mail. Nechybí ani fotografie.

Britské námořnictvo je všem pro smích a na námořníky v ulicích pokřikují „bunga bunga!“ Admiralita však marně požaduje Coleovo zatčení. Neporušil žádný zákon.

Když o pět let později HMS Dreadnought potopí německou ponorku, je mezi blahopřejnými telegramy také jeden, který zní: „BUNGA BUNGA“.