„Rozlil jsi čaj,“ upozorní jeden mladý Japonec druhého, Ten se tomu ale jenom směje. Něco podobného by si na vážném, pravidly spoutaném čajovém obřadu nemohl dovolit. Tady se smí skoro všechno. Japonská mládež se chce hlavně bavit a čaj jim slouží jenom jako občerstvení.

Japonský zenový mistr Dógen (1200–1253), zakladatel čajového obřadu, spatřuje krásu v prostotě a všednosti. Propaguje čtyři ideje – wa, kei, sei a jaku, které znamenají mír, respekt, čistotu a samotu v životě i pití čaje.

Meditační obřad

Ten, kdo se zúčastní čanoju (čajového obřadu – v japonštině „horká voda na čaj“) ve 13. století, pocítí ve své duši respekt před sebou samým, tradicemi a zvyklostmi. Jeho gesta prodchne mír. Vnímá čistotu prostředí a ušlechtilý porcelán.

Prožije samotu v tichu čajovny. Obřad má charakter meditace.

Mladí se chtějí hlavně bavit

Na počátku 14. století se ale čajový obřad šíří z chrámů mezi aristokracii. Z duchovního cvičení stává společenská událost. Mladí aristokraté, kteří tehdy čaji propadnou, se pravidly obřadu vůbec nezabývají. Chtěli se hlavně setkat s přáteli. Proti mysli jim nejsou hazardní hry, ani nevázané radovánky.

Večírky se konat nesmějí

Šálek čaje mladým slouží jenom pro občerstvení, rituálnímu úvodu vůbec nevěnují pozornost. Výborně se baví. A dopouštějí se výtržností a ruší sousedy. Protesty proti jejich chování se dostanou až na císařský dvůr.

Naštve se i sám císař a roku 1336 večírky úředním výnosem zapovídá. Nějakou dobu ještě přetrvávají, ale v období občanské války Ónin (1467 – 1477) je život natolik nejistý, že na zábavu už není ani pomyšlení.