Big Ben, Tower, Buckinghamský palác, Piccadilly Circus a Okurka, to jsou symboly Londýna. Ne že by snad Londýňané měli zvláštní zálibu v tomto druhu zeleniny, dávají přednost jahodám, zvláště v době konání tenisového Wimbledonu. Ale nad britskou metropolí se jedna taková okurka tyčí.

Není samozřejmě k jídlu. Je postavena z oceli a skla a jejím autorem je slavný architekt Norman Foster (*1935).

Zatímco konzervativnímu princi Charlesovi (*1948) se při pohledu na ni ježí zbytky vlasů na hlavě, neobvyklá stavba stihla obdržet prestižní cenu Královské britské společnosti architektů jako nejlepší nová budova roku 2004 a také Emporis Skyscraper Award za rok 2003.

Okurka neboli anglicky Gherkin není nejvyšší londýnskou budovou, jejích 180 metrů ji řadí na osmé místo ve městě nad Temží, zajímavá je především svým oblým tvarem. Její povrch tvoří 24 000 metrů čtverečních skla, tedy zhruba tolik jako pět fotbalových hřišť.

Ve vrcholku mrakodrapu je nejvýše položený bar a restaurace v Londýně. Chodit do nich však mohou jen nájemníci budovy nebo členové místního klubu. Aby do něho člověk mohl vstoupit, musí každý rok zaplatit skoro 1000 liber.

Budova stojí na místě původní Baltické burzy, sídla vedení společnosti prodeje lodí a poskytování lodních informací. Ta byla 10. dubna 1992 vážně poškozena výbuchem bomby, kterou zde umístili teroristé z Irské republikánské armády.

V roce 2000 se zde začalo stavět znovu a o čtyři roky později byla Okurka hotova. Tradicionalističtí Londýňané zprvu nevěřili vlastním očím, ale dnes už je mrakodrap jedním ze symbolů moderního Londýna.

Nespornou výhodou Okurky je její energetická úspornost. Vyžaduje pouze polovinu energie obdobných staveb. Mezery v každém poschodí vytvářejí šest šachet, které slouží jako přirozený ventilační systém.

Šachty vytvářejí efekt dvouvrstvého skla a vzduchová vrstva izoluje vnitřní prostory. Architekti obvykle omezují dvojité zasklení u obytných budov, aby se vyhnuli neúčinnému proudění tepla, ale u této stavby je tento efekt naopak naplno využit.

Šachty odvádějí v horkých dnech nadbytek teplého vzduchu z budovy a v zimě je vnitřek budovy ohříván pasívní solární energií. Kanceláře jsou navíc uzpůsobeny tak, aby je sluneční světlo plně osvětlovalo.

Zajímavý je zde rovněž systém výtahů. Vzhledem ke tvaru šišky nebylo možné umístit výtahovou strojovnu na samý vrchol mrakodrapu. A tak kdo se chce dostat do nejvyšších pater, má dvě možnosti.

Buď použít schodiště, což se ve čtyřicetipatrové budově rovná pokusu o sebevraždu, nebo vyjet výtahem do 34. poschodí a zde přestoupit na jinou zdviž. Ta však nevisí na laně, jak je zvykem, ale je tlačena zespoda.