Nacisté v rámci své šílené rasové ideologie nechali během války zbudovat více než 20 koncentračních táborů, v nichž zahynulo na šest milionů nevinných lidí! A ty největší hrůzy se neděly jen v Osvětimi…

Treblinka, nacházející se pouhých 100 kilometrů od polské Varšavy, sloužila původně jako pracovní tábor, v červenci 1942 však byla přeměněna na tábor vyhlazovací.

Němci měli v úmyslu toto zařízení použít jako likvidační centrum pro Židy z celé střední Evropy a během několika měsíců z něj vytvořili skutečnou továrnu na smrt.

Probírali věci zemřelých

„Po delší dobu tam esesmani ponechávali jen asi 1000 vězňů, které zaměstnávali tříděním a odesíláním šatstva, cenností, šperků a valut po zavražděných,“ vysvětluje publicista Miloslav Moulis (1921–2010).

Většinu vězňů, kteří přijeli do tábora zcela zlomeni a neschopni odporu, poslali Němci rovnou do plynu. Ty nemocné odvedli do stanu s logem červeného kříže, kde je usmrtili ranou do týla.

Umírali několik desítek minut!

Popravy v Treblince byly doslova na denním pořádku. „Podle mého odhadu mohl být transport o 30 nákladních vozech, tedy asi s 3000 lidmi, zlikvidován během tří hodin.

Během 14 hodin tedy mohlo být usmrceno 12 až 15 000 lidí,“ vypověděl později při výslechu jeden z velitelů tábora Franz Stangl (1908–1971).

Zplynování prováděli Němci takzvanou „Wirthovou metodou“, kdy vězně odvedli do komor, nastartovali motor a čímsi, co připomínalo sprchovou hlavici, na ně vypustili plyn. Ti, co od hlavic stáli nejdále, umírali mnohdy i několik desítek minut!

O likvidaci těl se postarali vězni

Veškerou práci spojenou s likvidací těl prováděli vězni. Původně byli mrtví pohřbíváni do masových hrobů, když si ale Němci uvědomili, kolik po sobě zanechávají důkazů, začali těla spalovat na roštech z kolejnic.

„Veškerý proces – od příjezdu vlaku po spálení těl – trval přibližně dvě až tři hodiny, v závislosti na velikosti transportu.

Celým táborem i okolím byl cítit nasládlý zápach, který vojáci potlačovali voněním svých uniforem a život v Treblince si zpříjemňovali alkoholem,“ píšou odborníci.

Fungování tábora bylo ukončeno po vzpouře vězňů v roce 1943, do té doby tu však zahynul téměř milion nevinných lidí.