Samozřejmě, spíme, abychom si odpočinuli. Ale co to znamená? Co je tím myšleno na základní buněčné úrovni? Doplnění „paliva“? Oprava poškozených buněk? Nebo snad ukotvení mozkových synapsí? To zatím zůstává záhadou.
Spánek je pro nás samozřejmostí, věda však stále není schopná jednoznačně odpovědět na otázku, proč vlastně spíme. Musí přitom jít o něco extra důležitého, protože jde o jedinou z biologických potřeb, které neporučíme.
Můžeme se vzdát sexu, třeba na celý život. Můžeme se vzdát potravy až ke smrti vyhladověním. U spánku to neplatí. Bez ohledu na to, co uděláme a kolik kávy do sebe nalijeme, přijde okamžik, kdy hlava klesne a my usneme.
Odkud spánek pochází?
Spánek je evolučně prastarou záležitostí a předpokládá se, že na jeho počátku je adaptace na střídání dne a noci, tedy kolísání teploty a světelného toku v prostředí. „Všechna dosud sledovaná zvířata vykazují nějaký druh spánkového chování.
Dokonce i milimetrový červík háďátko obecné,“ říká americký biolog David Prober. Právě na základě výzkumu háďátka docházejí vědci k názoru, že původně klidové období sloužilo k vývojovým přestavbám organizmu.
O tom jaký jeho hlavní důvod dnes, existuje celé spektrum hypotéz. Od minimalizace rizik po energetickou úsporu. Dr. Prober považuje za důležité čtyři z nich.
Teorie 1: Čas doplnit palivo?
Myšleno je tím hlavně vyrovnání hladiny adenosintrifosfátu (ATP) skládajícího se z molekuly adenosinu, na níž jsou navázány tři molekuly fosfátu. Právě jeho štěpení uvolňuje energii potřebnou k většině biochemických procesů, třeba svalové kontrakci.
Podle některých výzkumů je to právě hladina ATP a množství adenosinu, která tělu říká, kdy je čas spát. Dr. Prober sladkovodním rybičkám známým jako zebřičky experimentálně podával látky, které bránily adenosinu napojit se na signální receptory.
To způsobilo, že ryby spaly méně. Při podávání látek s opačným efektem docházelo k výraznému zpomalení nervové aktivity a rybičky spaly více.
Teorie 2: Čas na opravu poškozených buněk?
Spánek slouží tělu jako doba k opravě buněk poškozených volnými radikály, které vznikají jako vedlejší produkt látkové výměny. Pro hovoří fakt, že systémy podílející se na regeneraci buněk jsou mnohem aktivnější právě během spánku.
Podporuje ji i skutečnost, že menší zvířata s rychlejším metabolismem, který produkuje víc volných radikálů, mají většinou mnohem delší spánkové období.
Teorie 3: Čas uklidit informační balast?
Během dne mozek neustále absorbuje informace a podněty z okolí. Vytváří stále nové synapse, spoje mezi neurony, kterými v mozku putují signály.
Spánek, během něhož dochází k percepci od prostředí a minimalizaci odpovědí na většinu smyslových podnětů, dává mozku prostor k tomu,a aby se zbavil zbytečných synapsí a posílil ty ostatní.
Experimenty psychologa Roberta Stickgolda, které sledovaly úspěšnost řešení složitých úkolů v závislosti na spánku, prokázaly, vyspaná skupina, si vedla podstatně lépe než skupina nucená bdít.
Jeho oponent Jerome Siegel z Centra pro výzkum spánku Kalifornské univerzity, však tvrdí: „Nedostatek spánku je pro organismus stresující a tento stres prostě snižuje výkon.“
Teorie 4: Čas učit se a posilovat paměť?
Navazuje na předchozí a tvrdí, že spánek umožňuje nerušenou výstavbu a přestavbu neuronálních systémů. „Mozek shromažďuje informace, během spánku je zpracovává a přidává do skládačky paměti,“ říká profesor Stickgold. Jinými slovy se mozek během spánku učí.
Mikroelektrody u pokusných krys prokázaly, že jejich mozek si během spánku opakuje cestu bludištěm k potravě. Ve virtuální realitě, bez omezení reálnými riziky a nutnosti energetického výdeje, simuluje cestu bludištěm a „zapisuje si ji do paměti“.
Což potvrzuje klasickou radu, že před zkouškou by se student měl nejen učit, ale především jít brzy spát.
