Obyvatele městečka Villafranca v noci probudí strašidelné zvuky. Zdá se, že vycházejí z umrlčí komory, v níž spočívá Niccolo Paganini. Nocí zazní kvílivý nářek houslí. Ráno městečko zachvátí děs. Rakev s houslistovým tělem něco vyneslo na zemský povrch!
Znamená to, že se slavný umělec skutečně upsal ďáblu, jak se tradovalo již za jeho života?
Matka proslulého italského houslisty Niccoly Paganiniho (1782 -1840) je zbožná žena. Ve snu se jí prý zjeví anděl, který jí předpoví, že z jejího syna se stane slavný houslový virtuos.
A skutečně malý chlapec všechny uvádí v úžas svým přímo zázračným talentem. Dokáže zpaměti zahrát i ty nejsložitější skladby a to dokonce i pozpátku. Je však jeho nadání skutečně od Boha? Lidé o tom pochybují.
Již od mládí Niccolu doprovázejí zvěsti o tom, že je ve spolku s pekelnými mocnostmi.
Neobvyklý zjev a zázračné schopnosti
Pověsti o smlouvě se Satanem přiživuje i hudebníkův vpravdě ďábelský vzhled.
„Chodil nahrbený v nevzhledných šatech, vlasy mu padaly až na ramena, ale z ustavičně bledého obličeje sálal žár démonicky uhrančivých očí,“píše o Paginim český záhadolog Arnošt Vašíček (*1953).
Slavný houslista má rovněž podivně uvolněné šlachy na rukou, což mu umožňuje na houslích vyloudit tóny, které by nedokázal zahrát nikdo jiný. Traduje se také, že má nadlidskou sílu. Holýma rukama prý ohýbá železné pruty.
Jeho hudba je údajně nabita zvláštním podmanivým kouzlem. Působí také jako magnet na ženy. Právě houslistův nezřízený způsob života rovněž příliš nepomáhá mírnit zvěsti o jeho spolku s ďáblem. Jednu ze svých četných milenek údajně dokonce zabije.
Nejprve jmění bezstarostně rozhazuje v kartách, ke konci života zase skrblí a je nesmírně chamtivý. V květnu roku 1840 umírá a před svou smrtí se několikrát odmítne vyzpovídat. Není divu, že církev ho odmítne pohřbít do posvěcené půdy. To nejhorší však teprve přijde…
Umělec i po smrti budí strach
Paganiniho tělo je nejprve umístěno v umrlčí komoře hned vedle rafinerie na petrolej. Takové místo posledního odpočinku se však mrtvému nezamlouvá. Rakev se znovu vynoří na zemském povrchu. Vyděšení příbuzní nebožtíka odváží na ostrov Lérins.
Na četná naléhání papež po několika letech povoluje církevní pohřeb. Ostatky slavného houslisty jsou tak konečně se všemi poctami pohřbeny v Janově. Všechny však čeká další šok.
Když je po dvaceti letech Paganiniho rakev otevřena, houslistovo tělo nejeví žádné známky rozkladu. Na jeho rtech pohrává sarkastický úsměv.
Byl Paganini fext?
Zvláštní vzhled, neobvyklá síla, po smrti netlející tělo – to vše podle záhadologů naznačuje, že slavný houslista by mohl být fext. Fexti jsou bytosti, které jsou známy svou nezranitelností. Nemůže je údajně zabít nůž ani kulka.
Smrtelnou ránu jim prý může uštědřit pouze skleněná kule. Mají také nadlidskou sílu. A především jejich tělo po smrti nepodléhá rozkladu. Jsou fexti skuteční? Mohl by být houslový virtuos jedním z nich?
Mnohé z toho, co se traduje o fextech, by na Paganiniho sedělo. Jenže o těchto nezdolných jedincích se také traduje, že se dožívají velmi vysokého věku. Slavný houslista se však dožil pouhých padesáti sedmi let.
Mnozí odborníci mají pro Pagininiho neobvyklý vzhled i uvolněné šlachy na rukou jednoduché vysvětlení.
Fenomenální hudebník zřejmě trpěl takzvaným Marfanovým syndromem, což je poměrně závažné genetické onemocnění, mezi jehož příznaky patří i extrémně dlouhé, štíhlé a ohebné prsty či nápadně protáhlý obličej.
Byl tedy umělec ve skutečnosti nemocný člověk a lidová slovesnost vyšperkovala jeho příběh o údajnou nadlidskou sílu či rakev vystupující z hrobu?
