V jedné z největších krizí Etiopie dvorní komoří císaře oznámí lidu, že bojovat je povinnost. Že musejí bojovat všichni Etiopané.

„Jestli nebudete ochotni prolít svou krev, Stvořitel vás za to pokárá a vaši potomci vás proklejí,“ řekne v době, kdy do země vpochoduje obrovská italská armáda…

Bez oficiálního vyhlášení války. Navzdory celosvětovým protestům. I přes členství obou zemí v mezinárodní organizaci Společnost národů (1920–1945).

Je 3. října 1935, 5 hodin ráno, když 100tisícová italská armáda překročí hranice mezi Etiopií a Italy ovládanou Eritreou a Somálskem.

Italský diktátor Benito Mussolini (1883–1945) nechce nic jiného než rozšířit pro 42milionový národ italskou africkou kolonii. Podaří se to po sedmi měsících a na pouhých pět let.

Spolu s čínskou „záchranou“ Tibetu v roce 1950 jde o nejabsurdnější a nejzbabělejší konflikt 20. století, protože Italové na domorodce s oštěpy shazují bomby a nasazují bojové plyny.

3000letá dynastie padne

Itálie se chystá dobýt Etiopii už v roce 1925. Zpočátku se počítá jenom s „pokojnou“ anexí na základě smlouvy o přátelství z roku 1928. To ale nevyjde a Mussolini, nejmenší ze všech evropských diktátorů 20. století, chce stůj co stůj vrátit Itálii mezi velmoci.

Tenhle neurotik s depresivními stavy si buduje kult osobnosti a taky buduje obrovskou armádu v okolních italských koloniích Eritreji, Somálsku a Libyi. V regionu se nakupí ozbrojené síly – kolem 1,3 milionu mužů.

A pak Italové 3. října 1935 vtrhnou do země pod hesly „civilizačního poslání“ a „nastolení pořádku v Habeši“. Válečný buben v hlavním městě Addis Abebě svolává lidi k paláci císaře Haile Selassieho (1893–1975).

Podle etiopského spisu Kebra Nagast je to potomek 225. generace spojení krále Šalamouna a královny ze Sáby z prastaré šalamounské dynastie, která s několika přestávkami vládne téměř 3 000 let. Jenže hvězdu východní Afriky rozcupuje italský fašistický orel.

Prodaný národ

Císař Haile Selassie I. po napadení své země okamžitě protestuje u Společnosti národů, žádá a prosí o pomoc. Jenže – navzdory platným smlouvám o kolektivní bezpečnosti – africkému národu nepomůže ani samotná mezinárodní organizace, ani žádný jiný stát.

Zůstane osamocený. Plénum pouze prohlásí Itálii za agresora a uvalí na ni liknavé ekonomické sankce a embargo na prodej zbraní. Ve hře je politika a neochota velkých hráčů cokoli řešit.

Britové chtějí Itálii zabránit ve sblížení s Německem a Francouzi s ní mají koloniální dohodu z ledna 1935. Ačkoli vojska habešského císaře mají pár moderních zbraní, většina bojeschopných mužů válčí jen se zastaralými puškami a oštěpy.

Zato Italové mají všechno a mají absolutní převahu na zemi, na vodě i ve vzduchu. K tomu shazují bomby a jedovatý yperit. Jenže i tak Etiopané agresora v pár bitvách porazí.

Pochod železné vůle

Válka už běží sedm měsíců, ale prodlužuje se spíš tím, že Italové neumějí bojovat než odporem Etiopanů. Třebaže do konce prosince 1935 dostanou etiopská vojska pouze 4 000 pušek a 36 děl, italské velení všechno podcení.

Takže do poloviny února 1936 vyšle 14 500 důstojníků, 350 000 vojáků, asi 60 000 příslušníků pomocného personálu (až 100 000 z řad místního obyvatelstva), 510 letounů, 300 tanků, 800 děl, 11 500 kulometů, 450 000 pušek, 15 000 automobilů a dalšího válečného materiálu.

A pak si maršál Pietro Badoglio (1871–1956), první vévoda z Addis Abeby, usmyslí, že provede „riskantní“ útok na hlavní město Addis Abebu.

Badogliovi se během 21.–25. dubna podaří nashromáždit motorizovanou kolonu 1 785 aut, kamionů a tahačů plus oddíl tančíků, 11 dělostřeleckých baterií a také speciální vozidla pro 193 koní určených na přehlídku. Celá kolona převáží 12 500 vojáků.

Badoglio se přesto tak bojí neúspěchu, že posílá pěšky i dva oddíly 4 000 Eritrejců, aby vyčistili předsunutou frontu. Zbytečně. Místo Etiopanů válčí spíš s blátem.

Když císaři Selassiemu nezůstane už ani osobní garda, 2. května 1936 ve zvláštním vlaku opouští zemi. Dva dny po něm dorazí do Addis Abeby první italské jednotky. Badoglio je nadšený, vezme koně a uspořádá triumfální vjezd po vzoru starých Římanů.

Tohle má Mussolini rád. Později fašistická propaganda bude oslavovat Badogliův výpad na Addis Abebu jako „Pochod železné vůle“.

Nikdo neví, že Italy nebrzdil skoro žádný odpor, a protože během osmi dní italské síly urazí vzdálenost 320 km, jeden novinář o několik let později prohlásí, že tento výkon „spíše než na stránky událostí vojenských patří na stránku událostí sportovních“.

Dnes my, zítra vy

Zatímco Italové obsazují Addis Abebu, Haile Selassie I. dorazí do Jeruzaléma, odkud posílá telegram Společnosti národů:

„Rozhodli jsme se ukončit tuto nejvíce nevyrovnanou, nejvíce nespravedlivou a nejbarbarštější válku naší doby…“ Když etiopský císař vystoupí 30. června 1936 před plénem Společnosti národů, pronese velmi emotivní projev, který zakončí slovy:

„Dnes jsme to my, zítra to budete vy.“ Okupace Etiopie trvá přitom jen pět let, protože v roce 1941 dobudou Italskou východní Afriku Britové a císař Haile Selassie I. se vrátí do země.

Podle zprávy, kterou v roce 1946 předloží etiopská vláda, zahyne ve válce a v době okupace do roku 1941 přes 760 000 vojáků a civilních obyvatel…