„Co přinese rok 1976? Může přinést i smrt,“ svěřuje se na Silvestra roku 1975 bývalý brazilský prezident Kubitschek svému deníku. Někdy se probouzí ve čtyři hodiny ráno a přemýšlí. Mívá pocity, že brzy zemře, ale uvažuje o tom naprosto beze strachu.

Juscelinovi umírá otec v jeho pouhých dvou letech.

V brazilském městě Diamantině pak žije se svojí matkou Julií Kubitschek (1873 – 1973), jejíž dědeček Jan Nepomuk Kubíček, původem z jižních Čech, se kolem roku 1830 usadil v Brazílii.

„…zůstává záhadou, jak se jihočeský truhlář vůbec mohl vymanit z okovů přísné rakouské byrokracie, která v duchu zákona o vystěhovalectví z roku 1784 velice omezovala zejména odchod za oceán,“ míní spisovatel Ivan Brož (1938 – 2012).

V Kubitschkových žilách díky pradědečkovi koluje česká krev. V roce 1930 se při krátké návštěvě Prahy zapisuje v recepci hotelu.

„Recepční, potěšený tím, že může uvítat jihoamerického hosta, potomka Čechů, mi ukázal telefonní seznam, kde byl uveden minimálně tucet Kubíčků,“ vzpomíná později na svoji návštěvu.

Medicíny se nevzdám!

Vystudovaný lékař se v roce 1932 věnuje své praxi, klidný život mu ale převrátí naruby občanská válka proti vládě liberála Getúlia Vargase (1882 –1954). Do boje musí i důstojník v záloze Kubitschek.

Nastupuje jako kapitán zdravotní služby k vojsku Força Pública (kombinace federální armády a policie).

Jeho skvělých organizačních schopností si při budování polního lazaretu všímá policejní velitel Benedito Valadares (1892 – 1973), právě jmenovaný do funkce guvernéra brazilského státu Minas Gerais.

„Stanete se šéfem mého štábu?“ hodí Valadares Kubitschkovi lano do politiky. Muž ale nabídku odmítne. Nepřipadá přece v úvahu, aby se vzdal své milované medicíny! Jenže Valadares na něj přichystá past.

„Pro tuto nemocnici bude velkou ctí, že se jeden z jejích lékařů stane členem mého kabinetu,“ prohlašuje na shromáždění ve vojenské nemocnici. Všichni rozpačitě koukají po sobě a pak do ticha padne jméno: Juscelino Kubitschek.

Politikem proti své vůli

Lékař se v roce 1933 stává proti své vůli politikem. Valadares ho jmenuje tajemníkem Pokrokové strany.

Juscelino sice kritizuje nejednotnost strany chovající se prý jako „pytel plný koček,“ ale přesto za ni nakonec kandiduje do federálního parlamentu, který ovšem považuje spíše za žvanírnu.

„Není to nic jiného než ztráta času,“ míní o jeho zasedáních, na nichž proto často chybí. Úspěšně našlápnutou kariéru přerušuje v roce 1937. Vargas, kterému se blíží konec volebního období, zorganizuje puč, aby mohl pokračovat ve vládě.

„S tím nechci mít nic společného,“ odmítne jeho protiústavní praktiky Kubitschek a sako vymění zpátky za lékařský plášť. Ovšem ne na dlouho. V roce 1940 se vrací na politickou scénu a stává se starostou v Belo Horizonte (páté největší město Brazílie).

Ve volbách v roce 1945 potom kandiduje do parlamentu za sociální demokracii. Vysoká politika ho úplně pohltí. Dveře své kanceláře odemyká už v šest hodin ráno a zřídkakdy je zamyká před desátou večer.

Padesát let dluhů

„Chceme Juscelina,“ hlásají v roce 1947 nápisy na ulicích Rio de Janeira. Blíží se volba guvernéra brazilského státu Minas Gerais. „Běžte do toho,“ popichuje Valadares Kubitscka. Ten ale odmítne. Jeho čas přichází až o tři roky později.

Ve volbách 21. prosince 1950 získává 714 364 hlasů proti 554 086 hlasům svého rivala Gabriela Passose (1901 – 1962). V nové funkci se snaží hlavně o ekonomický rozvoj. Daří se mu, a tak se po pěti letech pouští pod heslem.

„Padesát let pokroku v pěti letech,“ do prezidentské volební kampaně.

Sice zvítězí, ale protože v době jeho prezidentské vlády (ve funkci zůstává do ledna 1961) roste inflace raketovým tempem, zlí jazykové se posmívají, že jde o „Padesát let inflace v pěti letech.“ 

Osudný střet

Je 22. srpna 1976. Automobil, který řídí Geraldo Ribeiro, dlouholetý osobní řidič bývalého brazilského prezidenta Juscelina Kubitschka de Oliveiry (1902 – 1976), brázdí silnici z brazilského São Paula do Rio de Janeira.

Náhle jeden z vozů vpředu vybočuje z pravého pruhu a míří do levého, kde jede Kubitschkovo auto. Kříží mu cestu. Ribeiro přejíždí dělicí čáru. Jenže vzápětí vlétne rovnou pod protijedoucí nákladní auto. Náraz vůz úplně sešrotuje. Řidič i Kubitschek jsou mrtví. Jeho nečekaná smrt v roce 1976 způsobí šok.