Těsně před tím než usne si uvědomí svou chybu. Zapomněl si nařídit budík, aby mohl druhý den vstát do práce. V tu chvíli ještě netuší, že osud s ním má zcela jiné plány. Probudí se předčasně a jeho město už nikdy nebude takové jako předtím.

Hodiny ukazují 3 hodiny a 42 minut ráno, kalendář pro změnu hlásá datum 28. července 1976. Obyvatelé zhruba milionového čínského města Tchang-šan spokojeně spí. To se rázem změní. A stačí k tomu jen pár sekund!

Je tu bezpečno?

Město najdeme asi 150 kilometrů od Pekingu a komunistická vláda s Mao Ce-tungem (1893–1976) je na něj patřičně hrdá. Má pověst kolébky čínské industrializace a okolí zkrášlují uhelné doly a železárny.

Málokdo ale tuší, že leží v seizmicky aktivní oblasti, paradoxně úřady tuto krajinu považují za bezpečnou. Až později budou místní poukazovat na podivné jevy, jež se udály pár dní před katastrofou.

Zvířata se chovala zvláštně, někdo cítil drobné otřesy a vesničanům mizela voda ve studních. Zemětřesení přichází krátce před čtvrtou ranní a epicentrum má jen zhruba 12 kilometrů pod povrchem, což je nezvykle mělké, a tak jsou následky zničující.

Pokud si vypůjčíme stupnici Giuseppe Mercalliho (1850–1914), na níž dvanáctka značí maximum, zemětřesení v Tchang-šanu je ohodnoceno číslem jedenáct. Zem se klepe pouhých 15 sekund, i to stačí, aby se naplno rozjela apokalypsa. Nepřipravené budovy se velmi rychle poroučí k zemi.

Všechno v troskách

Lidé umírají v sutinách, sotva rozlepí oči, některé zastihuje smrt ve spánku. Přeživší si sice vyberou velkou porci štěstí, jenže zemětřesení vyřadí z provozu elektřinu, popraskají vodovody i plynovody.

Město údajně ještě s východem Slunce halí obří prašná mračna. Až později odborníci odhalí, že má sílu magnituda 7,5.  Ostatně o ničivosti svědčí fakt, že ho pocítí v Pekingu či vzdáleném Mongolsku!

Krátce po apokalypse se Tchang-šan topí v hrobovém tichu, poté se ze sutin hrabou první lidé. Pomoci si musí sami, protože nemocnice jsou rovněž zničené a spojení s okolním světem prakticky nefunguje.

Jakmile se najde lékař, okamžitě se vrhá do práce – někteří dokonce operují přímo pod širým nebem. Komunisté se o katastrofě dozvídají a začnou organizovat záchranné akce. Když se obyvatelé Tchang-šanu a okolních vesnic zmátoří, přichází další katastrofa.

V 18:45 téhož dne se země roztřese znovu. A právě zemětřesení o magnitudě 7 dokoná zkázu. Budovy, jež přečkaly první úder, další otřesy nevydrží.

900 za 2 dny

„Vůbec jsem nevěděl, kde zrovna jsem, a to jsem v tom městě vyrostl,“ vypráví později starší muž, jenž zemětřesení přežije. Mizí bloky domů, někdy chybí i celé čtvrti. Situaci komplikují další a další otřesy, které během následujících 48 hodin město postihují.

Celkem jich je na devět stovek – žádný není tak razantní jako předchozí dva. Záchranáři se konečně pouští do práce, postupují systematicky. V orientaci jim pomáhají nezničené komíny a továrny. Souběžně probíhá i sčítání škod.

Mnohem více prosakuje na povrch, že vláda zemětřesení podcenila. Domům chyběly výztuže, a tak mnohdy během pár sekund vymírají celé rodiny, jindy ze sutin vytáhnou dítě, které později zjistí, že je sirotek.

Překvapení horníci

Komunisté nezapomenou na důležité uhelné doly, protože v době zemětřesení fárá 10 tisíc horníků. Chodby jsou ale proti závalům vybaveny, a tak zemětřesení nezpůsobí výraznější škody.

Horníci postrádají elektřinu, a tak sedí v chodbách po tmě jen s rozsvícenými čelovkami. Nefungují ani výtahy. Číňané však dokáží během tří dnů obnovit elektrické dodávky a těžba velmi důležité komody se obnoví během jediného týdne.

Vytáhnout a pohřbít

Město se mezitím mění v peklo, protože Tchang-šan svírají extrémní vedra. Chybí voda, a tak zoufalí lidé pijí z kaluží. Vláda nezahálí a koná, protože odstartuje jedna z největších záchranných operací v dějinách Čínské lidové republiky.

Zapojí se přes 100 tisíc zdravotníků a vojáků. Armáda má za úkol zbudovat polní nemocnice, urychleně kope masové hroby, protože mrtvoly ve velkém parnu započínají svou fázi rozkladu. Zprvu se tak děje ručně, protože chybí těžká technika.

Nefunguje ani důležitý železniční koridor, na jehož obnovení se podílí 42 tisíc dobrovolníků. Současně nabízí pomoc i cizí státy, komunisté to však odmítnou, chtějí katastrofu zvládnout sami.

Později uvedou, že během jediného dne umírá 242 469 lidí, což ze zemětřesení dělá nejsmrtelnější v celém 20. století. Západní svět ale číslům nevěří, obecně je přijímán fakt, že jde až o 300 tisíc obětí.

Ve městě je navíc poškozeno 90 % obytných budov, z nichž se polovina musí zbourat. Vláda dokonce uvažuje, že město neobnoví, tento záměr nakonec nevyjde.

Vizionář Mao

Zemětřesení nezahýbe jen Tchang-šanem ale také čínskou politikou. Onen rok 1976 nezačne vůbec dobře, protože v lednu obyvatelstvo pláče nad úmrtím dlouholetého premiéra Čoun En-laje (1898–1976).

A navíc Čínu postihuje ještě 4. února 1975 jiné zemětřesení – tentokrát v Haichengu. Oficiálně jej nepřežije 300 lidí, později bilance poskočí na 2 tisíce, jenže jak je možné, že si katastrofa vyžádala tak málo životů?

Může za to Velký kormidelník čili Mao Ce-tung. Ten podle všeho přírodní katastrofu předpoví a lidé se mohou zčásti připravit. Jde samozřejmě o dílo propagandy, paradoxně si komunisté sami na sebe upletou bič.

Jak je totiž možné, že zemětřesení Tchang-šanu nikdo nedokázal odhadnout? Mao Ce-tung je tou dobou velmi nemocný, umírá dokonce šest týdnů po katastrofě. Lidé si jeho skon dávají dohromady právě s událostmi z Tchang-šanu.

Vládci Číny totiž panují jen do té doby, kdy je s nimi nebeské božstvo spokojeno, pokud to tak není, sešlou na zemi katastrofu.

Stranické boje o moc

Pokud v této smutné události existuje vítěz, bezpochyby je to Chua Kuo-feng (1921–2008). Dlouholetý komunistický funkcionář, jež se po En-lajovi stává premiérem a prakticky přebírá pravomoci za churavého Maa.

Navíc se ukáže být schopným krizovým manažerem, protože to on organizuje pomoc. Noviny dokonce referují o tom, že postiženou oblast navštíví a tím si vydobude důležité polické body. Po smrti Mao Ce-tung se rozjíždí boje o moc.

Čína rozvrácena kulturní revolucí hledá nový směr. Do čela země se dere tzv. Gang čtyř – skupina kolem Ťiang Čching (1914–1991), manželky Mao Ce-tunga. K ruce má ještě další tři spiklence z vlivných kruhů.

„Když si ve vedení ty, jsem klidný,“ pronáší údajně Mao Ce-tung směrem ke Kuo-fengovi před smrtí. To mu vlije krev do žil a odstartuje čistku strany. Když Ťiang Čching žádá o funkce pro své soukmenovce, nechá ji 6. října 1976 rovnou zatknout a uvěznit.