Včela je symbolem píle, pořádku a medu. Ve středověku ale může mít ještě jednu, mnohem děsivější podobu. Celý úl se totiž dá použít jako zbraň.

Obránci hradů ho mohou shodit na útočníky, vojáci ho mohou vystřelit katapultem a rozzuřený roj dokáže během několika okamžiků změnit dokonale připravený útok v paniku.

Jeden z nejzajímavějších příběhů se spojuje s anglickým králem Richardem Lví srdce během třetí křížové výpravy.

Ve středověkém válečnictví není úl jen místem, kde vzniká med. Je to také zásobník tisíců drobných bojovníků, kteří nerozlišují mezi vojákem a civilistou.

Odborný přehled historie včelařství uvádí, že používání včelích úlů jako zbraní sahá nejméně do raného středověku. V roce 908 například obléhají Chester Dánové a Norové a obránci města podle tradice využívají úly k prolomení obléhání.

Pozdější středověký rukopis z roku 1326 dokonce zachycuje úly vrhané přes hradby. Nejde přitom o nějaký kuriózní trik bez vojenské logiky. Pro útočníka představuje roj skutečný problém.

Koně se mohou splašit, lidé ztrácejí koncentraci a vojáci se instinktivně snaží před bodavým hmyzem chránit. Navíc není potřeba trefit přesně konkrétního člověka. Stačí dostat rozzuřený roj mezi skupinu vojáků.

Do příběhu vstupuje Richard Lví srdce

Nejznámější anglický král spojený s bojovým využitím včel je Richard I. (1157-1199), zvaný Lví srdce. Během třetí křížové výpravy se v roce 1191 účastní obléhání Akkonu, jednoho z klíčových měst ve Svaté zemi.

Richard je zkušený válečník a jeho armáda používá nejrůznější obléhací prostředky. Mezi nimi se podle středověkých tradic objevují také včelí úly vrhané na protivníky. Právě tady se ale historik musí zastavit.

Představa, že Richard díky včelám porazí nepřátelskou armádu, je mnohem dramatičtější než to, co lze bezpečně doložit. Odborná literatura potvrzuje, že včelí úly jsou v evropském středověkém válčení skutečně používány.

Neznamená to však, že včely samy rozhodují o výsledku obléhání Akkonu. Město nakonec padá po dlouhém obléhání a rozhodující roli hrají především vojska, zásobování, obléhací technika a vyjednávání.

Včely opravdu fungují

Právě tento rozdíl mezi skutečností a pozdější legendou je na příběhu nejzajímavější. Včely nejsou středověkou pohádkovou zbraní. Opravdu se používají. Jejich nasazení má dokonce jednu zásadní výhodu:

úl lze dopravit na místo útoku z bezpečné vzdálenosti například pomocí katapultu. Autoři odborné studie o využívání hmyzu ve válce upozorňují, že právě možnost útočit na dálku činí z včel překvapivě praktickou biologickou zbraň.

Historici proto příběh nevnímají jako důkaz, že „včely porážejí armády“. Spíš ukazuje, jak kreativně středověcí lidé využívají okolní svět. Kámen se mění v projektil, olej v zápalnou látku a včelí úl v živou bombu.

A když se rozletí roj, protivník najednou nečelí jen mečům a šípům, ale něčemu, co nedokáže snadno zastrašit ani porazit.