Děti nevymýšlejí jen lumpárny, jak se může zdát z rodičovských stesků nebo našich vzpomínek na dětství. Některé děti přicházejí s nápady, které se mohou proměnit ve velmi zdařilé vynálezy. A některé jejich nápady jsou tak úspěšné, že změní svět.

Nedaleko Paříže leží městečko Coupvray, kde sedlář Simon-René Braille 4. ledna 1809 oslavuje narození syna Louise. Jenže v roce 1812 si tříletý chlapec ve chvilce otcovy nepozornosti poraní v jeho dílně levé oko šídlem.

Během léčby se navíc infekce dostává i do druhého oka. Louise postupně ztrácí zrak a v roce 1814 zcela oslepne.

Nadchne jej neúspěšný armádní systém

O dva roky později dostávají Brailleovi, kteří jsou stejně jako celý region, vinou napoleonských válek na mizině, nabídku umístit chlapce do Královskému ústavu pro slepou mládež.

V tu dobu už sice písmo pro nevidomé existuje, jde však o obtížně čitelné a neefektivní reliéfní písmo vznikající vlisováním drátěných písmen do papíru. Děti se ho sice mohou naučit číst, ale nikoli psát.

Hmatové knihy jsou navíc nesmírně drahé (dokonce i královský ústav má pouhých 14 exemplářů) a natolik objemné, že číst si v nich je spíš utrpění než požitek.

Louisovi je 11 let, když školu navštíví kapitán Charles Barbier de la Serre (1767–1841), tvůrce sonografie, dvanáctibodového kódu pro fonetický záznam francouzštiny, který měl vojákům umožnit přijímání rozkazů i za tmy.

V armádě sice neuspěl, ale Braillea zaujme a inspiruje k vytvoření nového systému slepeckého písma.

Boj o písmo trvá 20 let

Je mu patnáct, když v roce 1824 přichází s návrhem na úpravu Barbieorva systému na šestibodový a modifikaci fonetické transkripce na zápis písmen. V roce 1828 doplňuje kód ještě o symboly pro zápis hudby.

Získává sice v Královském ústavu místo učitele, prosadit své písmo se mu však nedaří. Novým vedením školy je dokonce zakázáno a jeho používání trestáno. Léta plynou, a zatímco Brailleův zdravotní stav se zhoršuje, situace kolem jeho písma se obrací.

V roce 1841 slepý mechanik a vynálezce Pierre Foucault sestrojí rafigraf, umožňující psaní Brailleova písma.

O rok později asistent Joseph Gaudet přesvědčí ředitele ústavu Pierra Dufaua (1795–1877), aby se vykašlal na boj proti Brailleovu písmu, neboť ho stejně všichni potají používají. V roce 1844 se Louis Braille konečně dočká uznání.

Při veřejné prezentaci jeho písma slepí tak udivují rychlostí zápisu a čtení, že jsou obviněni z podvodu. „Zvolte si libovolný text, který bude v bodovém písmu zapsán a nevidomého, který jej přečte,“ zvolá údajně Gaudet.

Publikum vybere text ze vstupenky do divadla a výsledek zkoušky odmění potleskem.