Jde o jedno z nejvíc střežených míst na světě. Vstup hlídají příslušníci Švýcarské gardy ve svých pestrobarevných uniformách a nepustí nikoho, kdo nemá propustku.
Tu není tak snadné získat – do ruky ji dostanou pouze vybraní vědci s doporučujícím dopisem od své instituce, kteří přichází s konkrétním výzkumem.
Uvnitř je neustále pod dohledem, kamery hlídají každý jeho pohyb. „Smíte mít pouze tužku, papír a notebook,“ zní přísné pravidlo. Žádný inkoust, žádná káva a za den je možnost nahlédnout pouze do tří pramenů.
A do části archivů, které jsou uzamčeny v obrovském podzemním trezoru s několika místnostmi, se nedostane nikdo – jen sám papež. Proč? Co se skrývá uvnitř?
Vyhodit, nebo prodat?
Od čtvrtého století přebývají papežové v lateránském paláci a od téhle doby se zde také hromadí různé listiny.
Tu a tam se něco ztratí, tu a tam podlehnou listiny řádění lidí a jindy jsou dokonce prodány – Řehoř XII. (?1327–1417) si tak podle pověstí v roce 1406 vylepší rozpočet. Ale tento neutěšený stav má už brzy nahradit řád a pořádek.
Pavel V. (1552–1621) přikáže shromáždit všechny dokumenty na jednom místě, a tak v roce 1612 zakládá tajný archiv. Přístup k dokumentům je všem cizincům zcela zamezen – co tak vzácného skrývá uvnitř, že nikdo nesmí do listin nahlédnout? Apokryfní evangelia?
Kacířské spisy? Čarodějné knihy? Zpovědní tajemství nejmocnějších vládců? Nebo jen drobné hříchy papežské kurie? Nikdo neví a nikdo se už nikdy nedozví…
Kdo hledá, najde… anebo taky ne
Dlouhá staletí zůstává jakýkoliv obsah archivu tajemstvím. Na konci 19. století nově jmenovaný archivář, kardinál Joseph Hergenröther (1824–1890), část listin zpřístupní a zakládá i první čítárnu pro badatele.
Ale teprve ve dvacátém století jsou archivy otevřeny – ovšem stále jen částečně. Tím, že určitá část dokumentů stále zůstává pod zámkem, konspirace mají žně.
A ještě si přisadí v roce 2008, kdy vtrhne do kin film Andělé a Démoni na základě knihy Dana Browna (*1964).
„Naše archivy nejsou takové, jak je vyobrazuje kniha a film, podívejte se,“ dovolí Vatikán v roce 2010 skupince novinářů archivy prozkoumat.
Mohou nahlédnout do korespondence papežů s mnoha vládci, zprávy o zániku Templářů nebo rozkaz k prvnímu verbování švýcarské gardy. Ale některé dveře přece jen zůstávají zamčené.
85 kilometrů tajemství
Papežovi muži tvrdí: „Je to kvůli ochraně starých dokumentů.“ Ať už jde o listiny velmi staré, nebo naopak příliš nové a dotýkající se živých osobností. Odpůrci mají nabito mnohem víc:
„Určitě zde skrývají dokumenty, které by mohly církev zničit a změnit chod dějin!“ Je pravdou, že se v archivu skrývá množství slov, které by mohly církvi ublížit: inkviziční protokoly dokazující mučení mnoha obětí.
Svědectví o kontaktech Vatikánu se Třetí říší. Dokumenty dokumentující sexuální skandály kněží. Ale opravdu je to všechno?
Opravdu rozsáhlá digitalizace, která probíhá od roku 2010, pokrývá všechna tajemství vatikánského archivu, jehož regály měří dohromady úctyhodných 85 kilometrů?
Je Ježíš mimozemšťan?
Mimo dosah veřejnosti se prý ukrývají apokryfní evangelia, která mění Ježíšův příběh. Možná jsou zde dokumenty, které odhalují jeho pokrevní linii. Takové svědectví by mohlo podlomit moc katolické církve.
Hovoří se o svědectvích, které potvrzují přítomnost mimozemšťanů na zemi. Stejně tak se zde mohou nacházet posvátné předměty, jako je třeba archa úmluvy nebo svatý grál. Skutečné zakázané knihy černé magie. Leží zde prý čtvrté proroctví z Fátimy.
První tři se vyplní, ale to čtvrté je ukryté – co tak zásadního se má stát, že je ukryto hluboko v archivu? Kdo ví, co se na 85 kilometrech regálů s vzácnými historickými prameny skrývá.
