Na ulici přibrzdí auto, z něhož vyskáče dvojice urostlých chlapíků. Stačí pár vteřin a už agresivně buší na dveře. O další okamžik později vlečou nebožáka do auta, a pak už ho nikdy nikdo nespatří. Dostal se totiž do rukou všemocné KGB.
Jako sourozenci, kteří si nemohou přijít na jméno. Neustále se předhání v plánování sabotáží, nabírání agentů a osnování převratů. Americká CIA a sovětská KGB jsou si ale v lecčem podobné.
Konec a začátek
Central Intelligence Agency čili Ústřední zpravodajská služba má v kolonce dne narození 18. září 1947. Ještě za války existuje OSS, která má podobné cíle, jenže prezident Harry Truman (1884–1972) nechá službu rozpustit s koncem krvavého konfliktu.
O dva roky později si uvědomí, že studenou válku jinak vyhrát nejde. Novopečení agenti nesmí operovat na domácí půdě, jejich působiště je především v zahraničí. Zároveň zpočátku vedení nemá povinnost uvádět platy zaměstnanců či se komukoliv zodpovídat.
Řady agentů bobtnají, přesné číslo sice není známo, odhaduje se kolem desítek tisíc.
Hledání protivníka
Na vrcholu hierarchie stojí ředitel, prvním ve funkci se stává admirál Roscoe H. Hillenkoetter (1897–1982) a zprvu se zodpovídá pouze prezidentovi. CIA velmi rychle začne úřadovat, a tak provádí převraty v Íránu či Guatemale.
Diverzní akce má v oblibě další ředitel – Allen Dulles (1893–1969), který úřadu šéfuje osm let a představuje tvář agresivní politiky. Zároveň je dobře informačně vybaven, jelikož jeho bratr John (1888–1959) zastává funkci ministra zahraničí.
Mezi dalšími řediteli bychom našli třeba George H. W. Bushe (1924–2018). Zpravodajci mají žně během studené války, a tak v devadesátých letech aktivity CIA trochu ochabnou. S 11. zářím 2001 ale dostávají nového nepřítele v podobě mezinárodního terorismu.
Ochránce všech
A zatímco agenti CIA operují dodnes, jejich konkurenti z KGB musí zamáčknout slzu, protože sovětská protiváha už neexistuje.
Historii mají však delší, protože už po revoluci v roce 1917 vzniká tajná policie s názvem ČEKA. Praktiky založené na strachu a mučení se hodí i v dobách Josifa Stalina (1878–1953), tehdy organizace dostává název NKVD, po válce se transformuje na Ministerstvo státní bezpečnosti, jemuž vládne obávaný Lavrentij Berija (1899–1953).
Jeho moc nevydrží navždy a po smrti Stalina se poroučí i on.
Agenti bez práce dlouho nezůstanou, protože od 13. března 1954 přechází pod Výbor státní bezpečnosti, jak zní rozklíčovaná zkratka KGB. Do znaku si zvolí meč a štít, protože na rozdíl od CIA mají za úkol obranu státu.
Ivan Serov (1905–1990), tehdejší šéf zodpovídá za operace v zahraničí, chrání straníky, hledá nepřátele státu i mezi lidmi doma.
Zlatou éru KGB zažívá za vlády Jurije Andropova (1914–1984), který se v budoucnu vyšvihne i do čela SSSR. Kontrarozvědku zefektivní, dokáže operovat až ve 120 zemích světa.
Se slábnoucím režimem chřadne také KGB, protože omezí aktivity v zahraničí a zaměří se na situaci doma. Ani drsná rozvědka nedokáže zastavit drolení impéria. Její rozpuštění nastává 3. prosince 1991.
