Představte si svět bez Spotify, podcastů nebo ranního povídání moderátorů. Horor, že? Na konci 19. století lidé pro zábavu maximálně tak zírali do zdi nebo louskali ořechy.

Pak se ale pár geniálních mozků rozhodlo chytat neviditelné vlny ve vzduchu a zrodil se vynález, který navždy změnil lidské tlachání, a to je rádio.

Všechno to odpaluje James Clerk Maxwell (1831-1879), který teoreticky spočítá, že kolem nás létají nějaké elektromagnetické vlny.

Heinrich Hertz (1857-1894) je sice jako první fyzicky chytí v laboratoři, ale prohlašuje, že to k ničemu užitečnému nebude. Je to omyl. Do hry totiž vstupuje mladý, ambiciózní Ital Guglielmo Marconi (1874-1937).

Ten nemá hluboké akademické předsudky, zato má obří nadšení a podkroví plné harampádí. Sestavuje podomácku vyrobené aparáty a nutí svého bratra Alfonse běhat s anténou po polích za domem.

Když pak rádio poprvé pípne Morseovku přes kopec a Alfonso nadšeně vystřelí z pušky do vzduchu, začíná nová éra. Marconi si okamžitě balí kufry, odjíždí do Anglie a nechává si tenhle bezdrátový zázrak patentovat.

Bitva trvá desítky let

Jenže v Americe mezitím sedí vousatý podivín srbského původu Nikola Tesla (1856-1943), který s blesky a elektřinou snídá i večeří. Tesla tvrdí, že Marconi používá jeho patenty a že bezdrátový přenos vymyslel dřív.

Rozjíždí se nekompromisní právní bitva, která trvá desítky let. Marconi sice mezitím dostává Nobelovu cenu a staví gigantické vysílače, které překonávají Atlantický oceán, ale Tesla se v hrobě nakonec směje naposled, soudy mu prvenství po smrti přiznávají.

Zatímco se tihle dva kohouti hádají na život a na smrt o každý drátek, kanadský koumák Reginald Fessenden (1866-1932) si uvědomuje, že neustálé pípání teček a čárek lidstvo brzy unudí k smrti.

Na Štědrý den roku 1906 tak do éteru místo otravného pípání poprvé pustí lidský hlas, zahraje na housle a přečte kousek z Bible. Překvapení námořníci na lodích si myslí, že se zbláznili nebo k nim mluví andělé.

Zábava v éteru

Skutečný rozhlasový bum ale nastává až po 1. světové válce, kdy lidé zjišťují, že krabice se svítícími elektronkami je vlastně příjemný společník. Z rádioamatérů, kteří do té doby v noci tajně ladili šumy v podkroví, se stávají celebrity.

První komerční stanice KDKA v Pittsburghu začíná v roce 1920 vysílat výsledky prezidentských voleb a lidé okamžitě berou obchody útokem, aby tuhle mluvící skříňku měli doma v obýváku.

Rádio už nevysílá jen suchá fakta, ale přináší sportovní přenosy, divadelní hry a jazzovou hudbu přímo k rodinnému krbu. Rodí se masová kultura, kde miliony lidí v jeden okamžik poslouchají stejný vtip, stejnou písničku a stejné reklamy na mýdlo.