Prožijí v lochu několik nekonečných nocí. Sami ve tmě, jen se svými myšlenkami, kdy se čas vleče jako šnek. A ráno? „Barová! Burian! Havel! Nástup na rajóny!“

Zastaralá Svatováclavská trestnice dosluhuje, proto je rozhodnuto postavit věznici zcela novou. V polích za městem nedaleko Nuslí. Projekt zahájený v roce 1885 je dokončen o čtyři roky později.

Sekyra duní dnem i nocí

Nejtragičtější kapitolu historie věznice napíše nacistická okupace 1939–1945 a hned poté i léta poválečná.

Pod nadvládou nacistů jsou na Pankráci vězněny tisíce členů odboje, kteří odsud putují do věznic v Německu, do koncentračních táborů, a později bohužel také na nově zřízené popraviště.

Hlavní rekvizitou sekyrárny, jak se bílými kachličkami obložené popravčí místnosti říká, se stává gilotina, pod kterou mezi 15. dubnem 1943 a 26. dubnem 1945 končí 1079 lidí. „Když sekera dopadla, byla to taková rána, že se zatřásla okna.

Všichni věděli, co ty rány znamenají,“ vzpomíná jeden z vězňů. Kolik dalších lidí bylo v těch letech popraveno oběšením, není jisté, ale nebylo jich málo. Krvavé pověsti se Pankrácká věznice nezbaví ani po válce.

Do roku 1948 je tu popraveno 147 osob a během 42 let nadšeného budování socialismu dalších 348 lidí. Teď už ne gilotinou, ale provazem. Na rozdíl od brněnského hradu je Pankrácká věznice stále v provozu. Minulostí jsou jen popravy.

Zrádci i hrdinové

Věznicí na Pankráci projde a mnoha případech i dojde na konečnou řada slavných jmen a ne všechna patří zločincům.

Za okupace tu skončí například spisovatel Vladislav Vančura (1891–1942) nebo generál Alois Eliáš (1890–1942), kteří jsou oba popraveni na Kobyliské střelnici během první vlny heydrichiády v červnu 1942. Na zdejším dvoře je 22. května 1946 veřejně popraven před zraky 5000 diváků, nacistický pohlavár Karl Hermann Frank (1898–1946) a o rok později, už ne veřejně, také zrádce parašutistů Karel Čurda (1911–1947).

Po nacistech přichází komunisté, kteří také řádí jako černá ruka.

Své poslední chvíle stráví na Pankráci Milada Horáková (1901–1950) a o dva roky později se na stejném dvoře zhoupne na oprátce generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský (1901–1952) a další soudruzi, coby oběti vnitrostranických čistek.

Perné chvíle tu prožije herečka Adina Mandlová (1910–1991) zatčená pro podezření z kolaborace. Dva roky odolává fyzickému i psychickému teroru, aby nakonec byla pro nedostatek důkazů propuštěna.

A aby byl výčet zdejších prominentních vězňů úplný, nemůže chybět Lída Baarová (1914–2000), Vlasta Burian nebo Václav Havel (1936–2011).