Na jeho náhrobku v bavorském Ansbachu stojí: „Zde byl zabit tajemný od neznámého.“ Řeč je o nalezenci z Norimberka Kašparu Hauserovi, jehož původ je dodnes nevyřešenou záhadou. Šlo o podvodníka nebo ne?

Po jeho smrti v roce 1833 se rozmáhá fantastická historka, která naznačuje, že Hauser je unesený princ pocházející z královské rodiny v Bádensku.

Osud Kašpara Hausera (1812?–1833) vzbudí rozruch. Jednoho dne ho najdou jako sedmnáctileté-ho mladíka na norimberském tržišti se dvěma podivnými dopisy. Zmatený vlčí chlapec byl zřejmě držený stranou od světa.

Do pátrání po tom, kým vlastně je, se postupně zapojuje víc lidí.

Podle závěrů právníka, doktora Anselma von Feuerbacha (1775-1833), je dítětem urozených rodičů a pomocí dvorských intrik byl odstraněn z cesty, aby někomu nepřekážel v jeho realizaci jeho mocenských ambicí.

Podivná je i jeho smrt, kdosi ho vyláká do parku s tím, že mu prozradí informace o jeho rodině a tam ho zabije. V roce 1834 vychází brožura Josepha Heinricha Garniera, která dokonce tvrdí, že Hauser byl ztraceným dědicem bádenského trůnu.

Podle autora se měl stát obětí dvorského komplotu. Kašparův případ zůstává otevřený. Co je pravda?

Testy DNA skončily remízou

Záhada se opět otevírá téměř o století později. Když je v roce 1982 na zámku Pilsach objeven zazděný sklep s dětským dřevěným koníkem, přesně takovým, o jakém Hauser kdysi vyprávěl, že byl jeho jedinou hračkou, znovu se o něm mluví.

V devadesátých letech 20. století se do hry zapojuje moderní věda.

V roce 1996 němečtí odborníci porovnávají vzorky krve z Hauserových údajně do-chovaných kalhot s DNA členek bádenského rodu, tedy potomků Stefanie Beauharnaisové (1789-1860), manželky bádenského velkovévody Karla I. (1786-1818) a adoptivní dcery Napoleona I. Bonaparta.

Výsledek? Žádná shoda, nalezenec zřejmě nebyl příbuzný Zähringů. Jenže v roce 2002 soudní patolog Bernd Brinkmann (*1939) z Ústavu soudního lékařství v Münsteru provede nové testy.

Tentokrát použije Hauserovy vlasy a srovná je s DNA Astrid von Medingerové, příslušnice rodu Zähringů. Genetické profily se sice nepodobají úplně, ale mají překvapivě vysoké procento shodných sekvencí. Brinkmann experiment uzavírá opatrně: „Příbuzenství nelze vyloučit.“

Oběť únosu nebo lhář?

Zdá se, že dohady o Hauserově původu může jednou provždy ukončit jenom otevření hrobu samotné Stephanie a porovnání s jejím DNA. Rodina Bádenských je ale proti. Důvod je zřejmý. Případná shoda by zpochybnila právoplatnost celé dynastie.

A tak se záhada Kašpara Hausera táhne dál jako stín. Byl to šílenec, podvodník, nebo opravdu ztracený princ, kterého rodina kvůli tahanicím o trůn pohřbila živého?

Pomník v ansbašském parku dál připomíná příběh mladíka, který možná zaplatil životem za to, že se narodil do špatné větve královského stromu.

Jde o umlčeného právoplatného dědice trůnu, skutečnou oběť únosu, nebo geniálního podvodníka, který si svůj příběh vymyslel?

Shoda neexistuje

Jasno do věci přinášejí výsledky nové analýzy Hauserových vlasů, kterou publikují online v červenci 2024 a poté v zářijovém čísle časopisu iScience vědci vedení forenzním molekulárním biologem Waltherem Parsonem (*1966), šéfem Národní databáze DNA a výzkumného oddělení forenzní molekulární biologie při Ústavu soudního lékařství v Innsbrucku.

Využili přitom mnohem citlivější postupy než dříve běžné metody. K jakým došli závěrům? Jejich výzkum Hauserovy mitochondriální DNA, neboli mtDNA, genetického kódu předávaného z matčiny strany, nevykazuje shodu s mtDNA členů rodiny Bádenských.

Téměř dvě století po Hauserově záhadném zjevení toto zjištění vylučuje, že byl uneseným princem.

Nekontaminované vzorky

Příznivci teorie ztraceného prince zpochybňovali výsledky analýzy z roku 1996, podle které se DNA neshoduje. „Říká se, že kurátoři muzea, kde byly vystaveny kalhoty Kaspara Hausera, obnovovali krvavou skvrnu, aby vypadala lépe.

Pokud by tomu tak bylo, nová krev by maskovala starou krev a s největší pravděpodobností by měla jinou mitochondriální DNA,“ vysvětluje Parson. Nejčerstvější výzkum proto srovnal vzorky Hauserových vlasů odebraných před a po jeho smrti.

Vědci ověřili, že jde skutečně o jeho vlasy, a to s mnohem větší jistotou než v případě vzorků krve.

Dokázali odebrat vzorky přímo z vlasových stvolů, kde se nachází nekontaminovaná mtDNA. „Díky této metodě jsme byli schopni získat sekvence vysoce degradované složky DNA,“ vysvětluje Parson.

Znamená to, že zjištění jsou mnohem přesvědčivější zjištění než v předchozí analýze vlasů.

Nové výsledky se také shodují s výsledky analýzy krve z roku 1996. Ukazují, že Hauser měl mitochondriální DNA typu W, ale Bádenští typu H. Jedna romantická legenda o uneseném dědici tedy bere za své.

Tajemství přetrvává

Podle molekulárního biologa Dmitrije Temiakova z Univerzity Thomase Jeffersona ve Filadelfii Parsonova nová studie „zohlednila všechna předchozí data, zkoumala a vysvětlila nesrovnalosti v analýzách sekvencování DNA, které proběhly v různých časech a byly provedeny různými metoda-mi, prezentovala nová data a pečlivě odhadla pravděpodobnost, že jedinec bude odpovídat určité linii.“ Hranice analýz DNA se posouvají dál.

Vzorky vlasů dnes poskytují stejně přesné výsledky jako vzorky krve.

Aby vědci potvrdili svá zjištění, poslali vlasové prameny ještě do laboratoře v německé Postupimi, která se specializuje na starověkou DNA. Tamějším výzkumníkům ale neřekli, že vzorek pochází z Hauserových vlasů, aby tím nebyli ovlivnění.

„Shoda dat napříč třemi nezávislými laboratořemi dále posiluje závěry studie,“ dodává Temiakov. Postupimská slepá analýza navíc odhalila mitotyp W v Hauserově vzorku. Pokud tedy Hauser nebyl „ztraceným princem“, kým vlastně byl?

Odpověď na tuhle otázku zatím neznáme, jisté je jenom to, že má prokazatelně západoevropský původ. Svoje tajemství si ale vzal do hrobu.