Mají punc elitářského spolku, pro mnohé dokonce sekty. Co se děje za zavřenými dveřmi lóží, je tajné. Prý se tahá za nitky státního i světového dění. To jsou Svobodní zednáři.
A sekta? Kdepak. Zednáři jsou bratrstvo, které se v současné době ve značné míře věnuje spíše charitě, a to mimo rank politiky. Debaty o ní jsou dokonce v lóžích zakázány. Ovšem historický vliv je tu značný. Světovládu za ním ale nehledejme.
Stačí připomenout, že to jsou právě zednáři, kdo stojí například u zrodu pražského Národního muzea a několika českých vzdělávacích institucí.
Masaryk ano, ale ten mladší…
Možná jste zaslechli, že jedním z nejslavnějších českých zednářů je Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937). Jenže to je střela vedle.
Ten sice na zednářství coby filozofickém společenství nevidí nic špatného, členem ale není a podle svých slov ho považuje „za historicky překonané“.
Za novodobé přenesení zednářských ideálů z Paříže do Prahy vděčíme Alfonsovi Muchovi (1860–1939) a Milanovi Rastislavovi Štefánikovi (1880–1919).
A pokud bychom se ale mohli porozhlédnout 28. března 1919 po účastnících schůze první schůze české zednářské lóže nazvané Národ v pražské Celetné ulici, uviděli bychom prezidentova syna Jana Masaryka (1886–1948), prvního čs.
ministra financí Aloise Rašína (1867–1923), budoucího předsedu vlády Antonína Švehlu (1873–1933) nebo třeba oba bratry Čapky.
Kdy se zrodilo zednářství? Kdo ví…
Píše se rok 1923 a vzniká Národní Veliká Lóže Československá, nazývaná také Velký Orient. Kdo bude velmistrem? Spisovatel a politik Josef Svatopluk Machar (1864–1942)!
Pokud by vás ale zajímalo, od kdy na našem území vůbec nějaké lóže jsou, tak první prokazatelně existuje již od roku 1741 v Praze. Ovšem již v roce 1795 král František I. Rakouský (1768–1835) napíše zednářská bratrstva na černou listinu.
A od kdy existuje zednářství jako takové? Jako oficiální bratrstvo ale startuje svou kariérní dráhu s rokem 1717, a to v Anglii – a rovnou spojením několika lóží.
Původ odvozuje minimálně od středověkých stavitelů a jejich pro veřejnost tajných značek, a mnohdy hlouběji a hlouběji, až k prvotní inspiraci dávnými architekty egyptských pyramid.
Hurá před knihovnu!
Stačí zalistovat učebnicí literatury, kterou známe ještě ze školních lavic, a hned budeme mít pěkný seznam našich zednářů.
Namátkou si ukažme na Josefa Kajetána Tyla (1808–1856), Julia Zeyera (1841–1901), Jiřího Karáska ze Lvovic (1871–1951) nebo třeba Františka Gellnera (19. června 1881–1914).
Máte-li zájem prohlédnout si zednářskou symboliku na vlastní oči v terénu, máme dobrou zprávu: I ta se nám zachovala.
A zatímco většina turistů momentálně stojí frontu na knižní idiom v Ústřední knihovně na pražském Mariánském náměstí, vy ani nebudete muset dovnitř.
Pět zednářských symbolů na vás čeká pěkně zvenčí, hned pod sochami Šesti alegorií od Ladislava Kofránka (1880–1954).
Pátráme v Ostravě
Že to máte do Prahy daleko? Tak co byste řekli na Moravskou Ostravu, do roku 1990 samostatné město, dnes součást Ostravy. Zkuste se projít Sokolskou třídou a ulicí Doktora Šmerala. Schválně, zda symboliku objevíte. Že je to stále nevyhovující lokace?
Zkuste Studentskou ulici v Českém Těšíně anebo Plzeň a jeho Klatovskou třídu s krásným číslem popisným 100. Tu najdete lehce, jde dokonce o původní sídlo jedné z lóží.
