Dnes stojí na každé větší křižovatce a většina lidí je bere jako samozřejmost. Jenže první semafor v dějinách připomíná spíš železniční zařízení než moderní světelný systém.
Pohání ho plyn, obsluhuje policista a jeho krátký život končí dramatickou explozí přímo v centru britské metropole.
Příběh semaforů je cestou od viktoriánských experimentů k inteligentním systémům, které dnes řídí dopravu milionů lidí. V polovině 19. století se londýnské ulice mění v chaos.
Koňské povozy, drožky, obchodní vozy i chodci se tlačí v úzkých ulicích a nehody přibývají. Britský železniční inženýr John Peake Knight (1828-1886) proto přichází s odvážným nápadem: přenést železniční signalizaci do městských ulic.
V prosinci 1868 vzniká před budovou britského parlamentu v Londýně první semafor na světě. Přes den používá pohyblivá ramena připomínající železniční návěstidla, v noci červené a zelené plynové lampy. Zařízení ovládá policista pomocí páky.
Americký historik dopravy Clay McShane (†2017) později označuje tento okamžik za počátek moderního řízení dopravy. Semafor skutečně funguje a pomáhá usměrňovat hustý provoz kolem parlamentu.

Plyn způsobí problém
Úspěch však trvá jen několik týdnů. Na začátku ledna 1869 dochází k úniku plynu a jeden z lampových mechanismů exploduje. Policista, který zařízení obsluhuje, utrpí vážná zranění a úřady celý experiment okamžitě ukončují.
Historici se dodnes přou, zda muž následkům zranění podlehne, nebo přežije, jisté ale je, že důvěra ve světelné řízení dopravy mizí na desítky let. První semafor se stává symbolem technického pokroku.
Londýn se po výbuchu vrací k ručnímu řízení dopravy a myšlenka semaforů na čas usíná.

Využije elektřinu
Oživení přichází až ve 20. století s nástupem automobilů. Americká města začínají hledat způsob, jak zvládnout rostoucí provoz. V roce 1912 vzniká v americkém Salt Lake City první elektrický semafor konstruktéra Lestera Wirea (1887-1958).
O dva roky později se elektrické světelné signály objevují v Clevelandu a postupně se šíří do celého světa. V roce 1920 přidává policista William Potts (1883-18947) třetí barvu, a to žlutou, která varuje před změnou signálu.
Právě tehdy vzniká systém červená, žlutá a zelená, který známe dodnes. Současné semafory už řídí počítače, sledují hustotu provozu a komunikují s dopravními centry.
Přesto jejich původ vede k jedinému plynovému zařízení v londýnské mlze, které mělo zkrotit koňské povozy a místo toho skončilo výbuchem.