Legenda o červeném telefonu: Kdy horká linka propojila Moskvu a Washington?

V době studené války vzniká legenda o červeném telefonu, který zajišťoval přímé spojení mezi vrcholnými představiteli Spojených států amerických a Sovětského svazu.

Mělo se jednat o jednu z posledních pojistek v časech, kdy svět balancoval na hraně jaderné války. Jak takové technické zařízení vypadalo?

Prezident USA John Fitzgerald Kennedy (1917-1963) a sovětský vůdce Nikita Sergejevič Chruščov (1894-1971) se zásadně zasloužili o vznik horké linky. Osud tomu chtěl, že jedna z prvních zpráv, která byla z Washingtonu do Moskvy prostřednictvím horké linky předána, se týkala atentátu na prezidenta Kennedyho.

Americký letoun nad sovětskou nákladní lodí v Karibském moři. Zřízení horké linky si vynutily zkušenosti z obtížného řešení Kubánské krize.

Představě koncového zařízení historické horké linky mezi Spojenými státy a Sovětským svazem asi nejlépe odpovídá dobový dálnopis. Typ zařízení na snímku byl používán ve druhé polovině 60. let minulého století.

Musíme vás zklamat… Nejednalo se o klasický telefonní přístroj. Červená barva? Ta by byla stejně podružná. Jak tedy v krizové situaci komunikoval americký prezident se svým sovětským protějškem? Kdy byla tato horká linka zřízena?

Představě koncového zařízení historické horké linky mezi Spojenými státy a Sovětským svazem nejlépe odpovídá dobový dálnopis. Typ zařízení na snímku byl používán ve druhé polovině 60. let minulého století.

Písemná komunikace

Speciální přímé komunikační spojení Moskvy a Washingtonu vzniká v roce 1963, a to po zkušenostech z Kubánské krize, která hrozila přerůst v globální konflikt.

Nešlo však o dvojici červených telefonů, ale o sofistikované dálnopisy, které byly schopné předávat písemné šifrované zprávy. Písemná forma komunikace snižovala možnost nedorozumění či špatného pochopení obsahu sdělení oproti hlasovému hovoru. Odpadala i nutnost tlumočení v reálném čase.

Přímé komunikační spojení bylo navázáno 20. června 1963. Kromě legendy o „červeném telefonu“ se v kontextu informací o historické horké lince mezi supervelmocemi objevuje často i jedna další nepřesnost.

Ve Spojených státech nebylo koncové zařízení umístěno v Bílém domě (sídle prezidenta), ale v Pentagonu (objektu ministerstva obrany).

Rutina i krize

V roce 1971 byl systém horké linky výrazně modernizován. Rovněž toto specifické spojení dostalo i pevnější manuál, který se týkal jeho využití. Obě strany se měly zejména informovat v případě jakéhokoli incidentu zahrnujícího použití atomové zbraně.

Linka mezi zarytými nepřáteli byla každý den rutině testována. Dělo se tak ovšem velmi kultivovanou, ba edukativní formou. Ze Spojených států do Sovětského svazu putovaly úryvky z děl Williama Shakespeara či Marka Twaina.

(zleva) Prezident USA John Fitzgerald Kennedy (1917-1963) a sovětský vůdce Nikita Sergejevič Chruščov (1894-1971) se zásadně zasloužili o vznik horké linky. Osud tomu chtěl, že jedna z prvních zpráv, která byla z Washingtonu do Moskvy prostřednictvím horké linky předána, se týkala atentátu na prezidenta Kennedyho.

Z opačného směru přicházely například citace z knih ruského spisovatele Antona Pavloviče Čechova. Když šlo do tuhého, pro řešení jakých důležitých událostí byla horká linka využita? V roce 1971 se na ní řešil válečný konflikt mezi Indií a Pákistánem.

V roce 1974 to byla turecká invaze na ostrov Kypr a v roce 1981 hrozba sovětské invaze do Polska… Tísňová linka studené války. Pro okamžiky, kdy ve světové politice začalo být horko!