Jedno useknuté ucho, sklenice s krví a hrozba. Tak podle legendy začíná jedna z nejpodivnějších válek evropských dějin. Konflikt mezi Británií a Španělskem v roce 1739 vstupuje do historie jako „Válka o Jenkinsovo ucho“.
Ve skutečnosti ale nejde jen o zraněného kapitána. Pod povrchem doutná boj o obchod, kolonie a moc nad Karibikem.
Karibské moře, duben 1731. Britská obchodní loď Rebecca se pomalu pohupuje na vlnách nedaleko Kuby. Náhle se vedle ní objeví španělská pobřežní hlídka. Ozbrojení vojáci přeskakují na palubu a začínají prohledávat náklad.
Španělé mají právo kontrolovat lodě podezřelé z pašování, Britové však podobné zásahy nenávidí. Kapitán Robert Jenkins protestuje. „Tohle je britská loď!“ křičí rozzuřeně.
Jenže velitel španělské jednotky Julio León Fandiño ztrácí trpělivost. Podle pozdějších britských svědectví vytahuje šavli, Jenkinsovi usekne ucho a procedí:
„Odevzdej ho svému králi a řekni mu, že dopadne stejně.“ Historici si dodnes nejsou jistí, zda přesně tato slova zaznějí, ale incident skutečně vyvolá obrovský skandál.
Jde o obchod v Karibiku
Sedm let se téměř nic neděje. Pak se Jenkins objeví před britským parlamentem. Údajně vytáhne usušené ucho schované ve sklenici a ukáže ho poslancům. Londýn bouří. Noviny líčí Španěly jako brutální tyrany a veřejnost žádá odvetu.
Ve skutečnosti však Británii netrápí jen zraněný kapitán. Obě velmoci soupeří o obchod v Karibiku a španělské kontroly britských lodí způsobují obrovské ztráty.
Britská historička Kathleen Wilsonová (*1954) později píše, že „Jenkinsovo ucho se stává dokonalým propagandistickým symbolem pro válku, kterou mnozí britští obchodníci chtějí už dávno“.
Premiér Robert Walpole (1676-1745) se konfliktu brání. „Budou zvonit zvony radosti, ale brzy budou lomit rukama,“ varuje skepticky. Dav však chce válku. V říjnu 1739 Británie oficiálně vyhlašuje Španělsku válku.
Brity kosí nemoci i hlad
Boje okamžitě zachvacují Karibik. Britské lodě útočí na španělské přístavy v dnešní Panamě, Kolumbii i na Kubě. Admirál Edward Vernon (1684-1757) slaví první triumf dobytím přístavu Porto Bello v Panamě.
Londýn propadá nadšení, vznikají písně, oslavy i nové ulice nesoucí jméno Porto Bello Road. Jenže válka se brzy mění v katastrofu. Roku 1741 se Britové pokoušejí dobýt silně opevněnou Cartagenu de Indias v dnešní Kolumbii.
Do tropického pekla vyráží téměř 200 lodí a desítky tisíc vojáků. Španělský admirál Blas de Lezo (1689-1741)však útok odrazí. Britské jednotky kosí žlutá zimnice, malárie i hlad. Tisíce mužů umírají dřív, než vůbec spatří nepřítele.
Americký historik Lawrence H. Gipson (1880-1971) konflikt později nazývá „válkou, která začíná teatrálním gestem, ale končí krvavou imperiální realitou“.
