Je noc z 21. na 22. září 1788 a jedna z největších armád Evropy táboří v dnešním Rumunsku u města Karansebeš. Nepřítel nikde. A přesto se spustí bitva, která vstoupí do dějin jako nejbizarnější vojenský omyl všech dob. Rakouská armáda začne bojovat sama proti sobě.

Tma nad Karansebešem je hustá a nervy na pochodu. Oddíly vojsk habsburské monarchie se vrací z nočního průzkumu a místo nepřítele nachází sudy se šnapsem, tedy alkoholem. „Tak tohle si dáme,“ smějí se vojáci.

O pár hodin později už je atmosféra výrazně méně idylická. Vzniká hádka mezi opilými skupinami pěchoty a jízdy a padne první výstřel. A pak další.

Nepřítele nepotřebujeme

„Turcii! Turcii!“ křičí někdo v panice. A to je moment, kdy se dějiny lámou do absurdní grotesky. Jednotky, které se navzájem nepoznávají ve tmě ani kvůli jazykové směsici celé armády, začnou střílet na vlastní lidi. „Halt! Halt!“ křičí důstojníci.

Jenže v hluku a chaosu to část vojáků slyší jako „Allah! Allah!“ a panika se ještě zhoršuje. Anglický autor popluární historie Geoffrey Regan (*1946) to shrnuje ironicky:

„Je to jeden z nejhorších vojenských omylů, kdy armáda nepotřebuje nepřítele, aby se zničila sama.“ Podle něj šlo o kombinaci alkoholu, špatné komunikace a totální organizační anarchie v mnohonárodnostní armádě.

Uvidí naprostou anarchii

Do chaosu se postupně zapojuje celá masa asi 80–100 tisíc mužů. Vojáci střílí do tmy, padají do příkopů, narážejí do vlastních jednotek a v panice ustupují. Velitelé ztrácejí kontrolu a situace se rozpadá na desítky izolovaných potyček.

„Nikdy jsem neviděl nic podobného,“ uvádí vojenský historik Erik Durschmied (1930–2022), který dodává:

„Byla to válka, kde se realita rozpadla rychleji než disciplína.“ Když se o dva dny později přiblíží armáda Osmanské říše, vidí něco, co nečekala: opuštěný tábor, mrtvé a zraněné vojáky a úplný rozpad obrany. Město Karansebeš padá bez boje.

Německý historik Friedrich Christoph Schlosser (1786–1861) později poznamenává, že „celá událost ukazuje, jak křehká je disciplína, když selže komunikace a strach přebije rozum“.

Moderní výzkum ale dodává i skeptický tón, část detailů může být literárně přibarvená, přesto základní jádro konfliktu je skutečnost.