Ústa se křiví. Ten ale píše! Kdo? křen! U nás již symbolický zvyk pojídání křenu na Velikonoce takřka nepotkáme, v Rakousku, Polsku a Slovinsku se ale drží. A stejně, jako pečení beránka, i tato tradice má svůj původ v Pesachu.

Konzumace hořké byliny (a nemusí jít zrovna o křen) má připomenout utrpení Exodu. Jak se s tím popasují křesťanské Velikonoce? Podobně.

Ovšem vzpomenout si nemáme na utrpení Izraelitů trmácejících se pouští, ale na hřeby, kterými je trpící Ježíš přibit na kříž.

Kočičky: Vrbové mňau

V Jeruzalémě se srocuje dav poutníků. „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský,“ provolávají, když dorazí Ježíš a mávají na uvítanou palmovými ratolestmi. Tak se to alespoň dočteme v biblickém Janově evangeliu.

Málokdo ví, že za tradicí roztomilých větviček, takzvaných kočiček, stojí právě tento okamžik. Palmy v našich končinách nejsou po ruce, a tak se nahrazují zelenými ratolestmi.

Ty se podle německého zvyku časem ustálí na větvičkách vrby jívy s typickými chlupatými částečně rozvitými pupeny.

Větvičky se podle křesťanského zvyku světí na Květnou neděli, tedy týden před Božím hodem Velikonočním, v kostele, aby se následujícího roku o Popeleční středě spálily.

Dříve byste je ale ve váze neviděli – zastrkují se za obrazy i oken a nechávají na poli, to jako ochrana před bouřkami a krupobitím.

Řehtačky: Byl jsem tam!

Je Zelený čtvrtek a v kostele doznívá modlitba Sláva na výsostech Bohu. Zvony odlétají. Kam? Do Říma, pro požehnání od papeže! Na cestu se prý přidá vše, co v sobě má duši zvonu.

Podle legendy roku 1918 vojáci u severoitalské řeky Piavy jen bezmocně sledují, jak jim odlétají z roztavených zvonů vyrobená děla! Když zvon neodletí, čeká prý obec neštěstí. Na Bílou sobotu jsou zpět. „Byl jsem tam!“ duní do světa.

Kde jsou slibované řehtačky? Ty jsou potřeba právě proto, aby nahradily chybějící zvony. Řehtá se od čtvrtka do sobotního rána. Nejde v pravém slova smyslu o náboženskou tradici. Zajímavé je, že vajíčka hoši s řehtačkami dostávali již na Velký pátek v podvečer.

A k tomu křížaly a někdy i drobný peníz. A abychom celou tradici pořádně zamotali: mnohde věřilo, že zvony odlétají právě proto, že se bojí řehtaček…

Pomlázka: jarní sado-maso

Tento zvyk nemá s náboženstvím takřka nic společného. Turisté ho často pozorují se zděšením. Přesto jsou pomlázky spolu s vajíčky stále nejvýraznější symbolickou dvojicí Velikonoc.

Již s brzkým ránem vyrážejí muži vyšupat ženy i dívky ručně vyrobenou pomlázkou spletenou až z 24 vrbových proutků. Akci musí doprovázet odříkávání koled. Proč se to všechno násilí děje? Kvůli plodnosti a uchování mládí, což spolu souvisí.

Žena pak předá muži vajíčko – symbol zrození a zhmotnění poděkování i odpuštění v jednom.

Kraslice: Od kdy že se barví?

Červená vajíčka. Jiná bychom na počátku křesťanství ani nenašli, barva symbolizuje krev Krista a vajíčko jako takové plodnost a znovuzrození. Ale… stačilo by se podívat o kus vedle a libovolně hluboko do lidské minulosti a o barevná vajíčka nebude nouze.

Skořápky totiž zdobíme už od pravěku. Červená najdeme ve Starém Egyptě i Persii, zlatá zase v Sumeru. Vajíčka se s oblibou zdobí taktéž za dob antiky. Ovšem vyfouknuté kraslice, ty jsou až soudobou doménou. Proč se vyfukují?

Aby se jich stihlo filigránsky vyzdobit dostatek, vnitřek musí pryč – jinak by se zkazil.