Veškeré dějiny lidstva jsou poznamenané konflikty, ale jen jeden z nich se napříč historickou literaturou a statistikami opakovaně označuje jako nejkrvavější válka, jakou kdy lidstvo zažilo, a to nejen podle absolutního počtu obětí, ale i podle rozsahu utrpení, které přinesla.

Uhádnout o kterou válku jde, je celkem snadné.

Druhá světová válka (1939–1945) je všeobecně považována za největší a nejkrvavější válku v dějinách lidstva. Trvala šest let a zasáhla téměř celý svět: boje probíhaly na Evropě, v Asii, Africe i Tichomoří a zapojilo se do ní více než 60 států.

Podle historických odhadů si tento konflikt vyžádal úctyhodných 70 – 85 milionů obětí, což představovalo kolem 3 % tehdejší světové populace.

Oběti zahrnovaly vojáky z mnoha zemí, ale zejména obrovské množství civilistů, mnozí z nich padli na frontě, zemřeli hladem, následkem nemocí, bombardování či genocidních akcí jako byl holokaust.

Její skutečně nejkrvavější kapitolou se stala bitva o Stalingrad, která probíhá od srpna 1942 do února 1943 a odhady obětí hovoří o 1,7 až 2 milionech mrtvých, raněných a zajatých.

Úplně změnila svět

Druhá světová válka byla jiná než všechny předchozí konflikty, nešlo jen o sérii bitev mezi armádami, ale o totální válku, která zasáhla každodenní život civilistů:

masivní strategické bombardování měst, systematické vyhlazování etnických skupin, nucené práce, hladomory i epidemie.

Válka skončila v roce 1945 porážkou Osy, ale její důsledky přetrvávaly desetiletí, od změny politické mapy světa až po vznik nových mezinárodních organizací a právních standardů zakazujících genocidu. Kromě absolutního počtu je unikátní i šíře důsledků:

válka změnila státní hranice, způsobila vznik studené války, dovedla k rozdělení Německa, ovlivnila vznik OSN a zásadně proměnila společenské a kulturní priority po celém světě.

Válečné zločiny a holocaust pak přispěly k formulaci moderní mezinárodní legislativy, která určuje, co považovat za zločiny proti lidskosti.

Další kandidáti na „nej“ zaostávají

Kritériem pro označení druhé světové války jako nejkrvavější je absolutní počet obětí, daleko převyšuje ostatní konflikty v historii. Například mongolské výboje ve 13. století za sebou zanechaly 30-40 miliónů obětí.

Čínská taipingovská vzpoura, tedy rolnické povstání prosazující rovnost lidí, která v Číně propukla proti mandžuské říši Čching v letech 1850–1871. Zapojila se do ní většina Číny, povstalci ohrožovali například i Peking. Nakonec si ale rebelové vykoledovali porážku, čchingské armádě totiž pomohlo i Spojené království Velké Británie a také Francie.

Ztráty v tomto konfliktu se počítají odhadem na 20-30 milionů lidských životů, což z něj skutečně dělá třetí největší válku v historii. Tato čísla se ale v žádném případě nepřiblížila masivnímu rozsahu globálního konfliktu v letech 1939–1945.