Je to jeden z nejbizarnějších okamžiků dějin papežství. V Římě se odehrává soud, který nemá obdoby. Obžalovaný je mrtvý, rozkládá se a už devět měsíců leží v hrobě. Přesto mu hrozí trest.

Papež Štěpán VI. dává roku 897 vykopat tělo svého předchůdce Formosa a postavit ho před soudní tribunál. Co se v temném sále baziliky svatého Jana v Lateránu skutečně děje?

Právě probíhá tzv. kadaverózní synoda. Na lavici obžalovaných sedí mrtvý papež Formosus (816-896), oblečený do plného papežského roucha. Jeho tělo je podepřeno, aby se nesesulo, a odpovědi za něj pronáší jáhen.

Štěpán VI. (+897) na něj křičí, obviňuje ho z křivopřísežnictví, zneužití úřadu a porušení církevního práva. Atmosféra je dusná, fanatická a děsivá. Přihlížející duchovní mlčí, strach a loajalita k úřadu vítězí nad rozumem. Rozsudek je předem jasný.

Stolec jako mocenská zbraň

Formosus je shledán vinným. Synoda ho zbavuje papežské hodnosti, ruší všechna jeho rozhodnutí a symbolicky mu usekává tři prsty, kterými žehnal. Poté jeho tělo odvlečou a hodí do řeky Tibery, jako by šlo o obyčejného zločince.

Proč tahle morbidní fraška vzniká? Nejde o spravedlnost, ale o politiku. Papežský stolec je v té době nástrojem mocenského boje římských rodů a Formosus patří k opačnému táboru než Štěpán VI. Soud s mrtvolou je veřejná pomsta a pokus přepsat minulost.

Jde o svatokrádež

Kuriózní proces ale vyvolává zděšení i v samotném Římě. Lidé považují synodu za svatokrádež, Štěpán VI. brzy přichází o podporu, sesadí ho, uvězní a krátce nato uškrtí. Formosovo tělo je mezitím z Tibery vyloveno, znovu pohřbeno a později rehabilitováno.

Kadaverózní synoda tak zůstává varovným symbolem doby, kdy se duchovní autorita mění v nástroj osobní nenávisti. I papežský úřad tehdy ukazuje, že lidské slabosti neznají hranice dokonce ani po smrti.