Moc, bohatství a neomezený přístup k partnerkám, kombinace, která v dějinách často vede nejen k politickému vlivu, ale i k neuvěřitelnému množství potomků.

Někteří panovníci zanechávají stopu nejen na mapách a v kronikách, ale i v genech stovek, možná tisíců lidí. Kdo patří mezi nejplodnější vládce všech dob?

První místo v pomyslném žebříčku obsazuje Čingischán (1162–1227). Mongolský dobyvatel ve 13. století nevládne jen obrovské říši, ale i statistice reprodukce.

Genetické studie ukazují, že přibližně každý dvoustý muž na světě dnes nese jeho chromozom Y. Čingischán má desítky manželek a konkubín a jeho synové pokračují ve stejném stylu.

Plodnost se v tomto případě stává nástrojem moci, děti upevňují spojenectví a zajišťují vliv i dlouho po smrti otce.

Každé dítě je důkazem síly

Evropa si má samozřejmě také svoje vlastní rekordmany. Marocký sultán Mulaj Ismail v 17. století vládne železnou rukou a zároveň naplní svůj harém do posledního místa. Podle dobových pramenů má přes 500 konkubín a údajně více než tisíc dětí.

Moderní výzkumy potvrzují, že takový počet je biologicky možný. Ismail si zakládá na tom, že každé dítě je důkazem jeho síly, vitality a božského požehnání.

Příslib pokračování rodu

Evropští panovníci sice nedosahují „genetických rekordů“ zmiňovaných dvou vládců, přesto se mezi nimi najdou mimořádně plodné osobnosti.

Francouzský král Ludvík XIV. (1638–1715) má šest legitimních dětí a nejméně šestnáct nelegitimních potomků, které otevřeně uznává.

Portugalský král Jan V. (1689–1750) je známý desítkami levobočků a rozsáhlým harémem v klášterech.

Polský král August II. Silný (1670–1733) má podle kronik přes tři sta milenek a desítky dětí, čímž si vyslouží pověst nejplodnějšího evropského vládce své doby.

Panovníkova plodnost není jenom osobní záležitostí, je zároveň politickým nástrojem, symbolem stability a příslibem pokračování rodu. Dějiny tak dokazují, že někteří vládci dobývají svět nejenom mečem, ale zároveň i kolébkou.