Existuje spousta věcí, které dobré mravy zavrhují. Věci, které, považujeme za nechutné a stydíme se za ně, přestože je dělají téměř všichni.

Prsty vyslané na loveckou výpravu do nosních dírek jsou nechutné a nehygienické, neboť jde o ideální způsob šíření choroboplodných zárodků. Na druhou stranu jsou překvapivě běžné.

Podle Jamese Jeffersona a Trenta Thompsona z lékařské fakulty wisconsinské univerzity, kteří v roce 1995 provedou první systematickou studii rhinotillexomanie (jak zní její formální název), se v nose šťourá až 91 procent lidí.

Potvrdí to i několik dalších studií. Například v roce 2001 se v indickém Bengalůru profesor psychofarmakologie Chittaranjan Andrade s kolegou B.S. Sriharim zaměří na mládež a dojdou k podobným závěrům.

Vyvrtají si díru do nosní přepážky

Téměř třetina lidí přiznává, že se v nose šťourá až čtyřikrát denně, 2 procenta pak minimálně jednou za hodinu. „Existují i chorobné stavy, kdy je nutkání tak silné, že si postižení trvale poškodí přepážku mezi nosními dírkami,“ upozorňuje dr. Andrade.

Většina dotázaných tvrdí, že důvodem je úleva a snaha mít čistý nos, 12 procent ovšem přizná, že jim to prostě dělá dobře. A nezáleží přitom na sociální nebo ekonomické skupině. V nose se šťourají bezdomovci i milionáři, dělníci i profesoři.

Na druhou stranu muži častěji než ženy, které naopak častěji přemýšlí o tom, že jde o zlozvyk, kterého by se chtěly zbavit. Dobrou zprávou pro šťouraly je, že patří k početnější části lidstva.

Ne tak dobrou je, že u lidí s tímto zlozvykem se v těle například mnohem častější vyskytuje bakterie zlatého stafylokoka (Staphylococcus aureus).

Do nosu místo do lékárny

Na druhou stranu, rakouský plicní specialista Dr. Friedrich Bischinger tvrdí, že lidé, kteří ke šťourání v nose používají prsty a navíc své úlovky pojídají (k čemuž se přiznalo 8 procent lidí), jsou obecně zdravější a šťastnější, než ti kteří tento vyšší level šťourání považují za nechutný.

„Je to skvělý způsob, jak posílit imunitní systém.

Nos je filtr, kde se hromadí velké množství bakterií, a když se tato směs dostane do střev, funguje stejně jako léky pro posílení imunity,“ tvrdí Bischinger s tím, že moderní medicína se vlastně snaží dělat totéž, ale mnohem složitějšími a nákladnějšími metodami.

Že lidé, jejichž prsty směřují z nosní dírky do úst, vlastně jen posilují svůj imunitní systém. Navíc zdarma. Upozorňuje také na to, že malé děti mají k této činnosti přirozený sklon, ale upouští od něj pod tlakem společnosti, která ho považuje za nechutný.

Celý den polykáme hlen

Nejde o jedinou nechutnost, kterou člověk denně provádí. Patří sem třeba i kousání nehtů, čili onychofagie, které se podle vědeckých výzkumů dopouští, nebo někdy dopouštěl, každý druhý člověk.

Častěji ti mladí – podle kanadské studie z roku 1990 téměř 33 procent malých dětí a 45 procent dospívajících. Jako reakce na zvýšenou zátěž nebo subjektivní prožívání stresu může být dědičné, ale i naučené.

„Pokud dítě vidí staršího člena rodiny, jak si kouše nehty, je větší pravděpodobnost, že to začne dělat taky,“ říká jeden z poznatků. Další nechutností, kterou provozujeme, aniž si to uvědomujeme, je třeba polykání slizu.

U mnohých vyvolává pocit odporu až dávení už jen samotná představa, přitom každý člověk, den co den, spolyká téměř litr hlenu.

Naše těla ho totiž vyrábí neustále, a protože tělo muselo nějak vyřešit odvěkou otázku kam s ním, vyvinulo drobné nosní chloupky zvané řasinky, které ustavičně posouvají hlen z nosních dírek k zadní straně jícnu, odtud stéká do žaludku. Některé věci jsou zkrátka normální, i když tak nevypadají.