Domů     Konce expedicí do Arktidy i Antarktidy: Hroby v ledu i strastiplná pouť v rozbouřeném moři
Konce expedicí do Arktidy i Antarktidy: Hroby v ledu i strastiplná pouť v rozbouřeném moři

Patří k nejodvážnějším britským námořníkům své doby. Právě proto Siru Johnu Franklinovi svěří Královské námořnictvo velký úkol: Najít a proplout severozápadní cestu, legendární mořskou trasu, která by spojila Atlantik s Pacifikem přes zmrzlé arktické vody.

V roce 1845 vyplouvá John Franklin (1786–1847) z Anglie se dvěma špičkově vybavenými loděmi, Erebus a Terror, a s posádkou 129 mužů. Cílem je Severozápadní průjezd. Obě lodě mají parní stroje, naložené zásoby na tři roky a moderní techniku na nejvyšší úrovni.

Vypadá to, že tak dokonale připravenou výpravu nemůže v terénu nic zaskočit. Jenže Arktida je krutá a neodpouští, když do ní někdo chce proniknout. Led sevře lodě u ostrova King William a nepustí je dál. Roky běží, zásoby postupně mizí.

Pokrmy z konzerv už chutnají po kovem. Muži onemocní kurdějemi nebo se postupně otráví olovem, které se uvolňuje z plechů, v nichž se skrývá jídlo. Poté, co Franklin zemře, posádka se rozhodne pokusit se pěšky dojít na jih.

Zápisy nalezené u King William Island mluví jasně. Jeden z důstojníků výpravy píše: „Loď opouštíme dnes, 22. dubna 1848. Franklin zemřel před devíti měsíci. Zůstává nás 105 duší.

reklama

Směřujeme na jih v zoufalství, s modlitbou, že nás Bůh neopustí.“  Ale jenom modlitby nestačí.

Velitel ztracené výpravy John Franklin. Odvážná mise se mu stane osudnou. Foto: Neznámý autor/Creative Commons/Public Domain
Velitel ztracené výpravy John Franklin. Odvážná mise se mu stane osudnou. Foto: Neznámý autor/Creative Commons/Public Domain

Konec záhady

V tundře muži padají do sněhu jeden po druhém. Jejich těla se ztrácejí v ledovém příkrovu, deníky se stávají posledními svědky zoufalství vysílených polárníků. Franklinova výprava se mění v hrob beze stěn.

Franklin umírá na lodi, další na otravu olovem a mrazem při pokusu dojít ostatním pro pomoc. Po jejích stopách se pak vydá několik záchranných misí.

Od poloviny 19. století se v Arktidě střídají výpravy, které se snaží rozluštit záhadu zmizelé Franklinovy expedice. McClure v letech 1850–1854 prohledává kanadské ostrovy a nalézá první nepřímé stopy po opuštěných lodích.

Raeova mise z let 1853–1854 přináší svědectví Inuitů a předměty patřící námořníkům. McClintock v roce 1859 objevuje klíčový dokument Victory Point Note, který potvrzuje Franklinovu smrt i zkázu obou lodí.

Následující desetiletí odhalují lidské ostatky a tábory na ostrově King William, ale teprve moderní operace Parks Canada mění dějiny:

roku 2014 je nalezen HMS Erebus a v roce 2016 i téměř neporušený HMS Terror, čímž se největší polární záhada konečně začíná uzavírat.

Ernest Shackleton se rozhodne přejít bílý kontinent. Foto: George Charles Beresford (1864–1938)/Creative Commons/Public Domain
Ernest Shackleton se rozhodne přejít bílý kontinent. Foto: George Charles Beresford (1864–1938)/Creative Commons/Public Domain

Silnější než živly

Nejenom Arktida, ale i Antarktida vzbuzuje velký zájem dobyvatelů. Přejít celou Antarktidu chce Ernest Shackleton (1874–1922). Na expedici vyráží v roce 1914. Loď Endurance se dere k bílému kontinentu, ale led je silnější.

Svírá loď jako pěst a po deseti měsících ji rozdrtí. Posádka přežívá na krách, v mrazu, o hladu. Shackleton vylíčí svému deníku po potopení plavidla: „Loď je pryč, ale muži jsou v pořádku. To je to hlavní. Dokud budeme dýchat, nesmíme podlehnout beznaději.

Musím je dostat domů.“ Rozhodne se pro zoufalý krok. S několika muži usedá do malé lodičky a pouští se na cestu přes bouřlivé moře. Čeká ho 1300 kilometrů otevřené vody. Po týdnech utrpení dorazí na ostrov Jižní Georgie.

Pochoduje přes hory a ledovce, aby sehnal pomoc. Nakonec se mu podaří zachránit všechny své muže., ale utrpení je na hranici lidských možností. Vůle velitele je tentokrát silnější než led.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Historie
Výbuch v dole Courrières: Pekelné dny pod povrchem
Je 06:30 ráno a na kalendářích bychom našli sobotu 10. března 1906. Krajinou otřese exploze. Skla v oknech se sypou na zem. To je ale jen maličkost. Hluboko pod povrchem severofrancouzského dolu Courrières právě začíná boj o život těch, kteří měli to štěstí v neštěstí a výbuch přežili. Co ho způsobilo? To není dodnes jasné. Možná vzplanul […]
Historie
Božský vítr: Zachránil kdysi nejen Japonsko, ale i dalmatské město Korčula
S galérami si vichr pohrává jako s dřevěnými třískami. Vesla se lámou a muži na palubách lodí propadají zoufalství. Ještě před několika okamžiky to byla hrdá válečná flotila. Posádky čekaly boj a krev. Zdá se však, že město nevěřících zachránila síla mimo tento svět! Píše se rok 1571. Dalmatské město Korčula uchránil před vpádem osmanských vojsk ničivý […]
Historie
Ikonické kleště průvodčích. Děrovačka jízdenek a kód, který nikdo nečte
Obyčejná jízdenka, kovové kleště a cvaknutí, které kdysi patřilo k cestování stejně jako rachot kol. Jenže dírka v papírku není jen památkou na průvodčího s brašnou. Může prozradit, kdo ji udělal, jaký lístek cestující drží v ruce a někdy i to, jak důmyslně se dopravci brání podvodníkům. Dopravní historie se zkrátka občas vejde do otvoru […]
Historie
Španělská invaze do Anglie: Nepřemožitelná Armada? Cha!
Na anglický trůn usedá 17. listopadu 1558 protestantská Alžběta I. (1533–1603). Španělský král Filip II. (1527–1598) to nemůže snést. Ještě před chvílí byl přeci anglickým spoluvládcem své ženy Marie I. Tudorovny (1516–1558) a země musela být nekompromisně katolická! Filip má ze zámořských kolonií až desetkrát vyšší příjmy, než Alžběta, a tak se rozhodne vrátit ostrovní […]
svět zločinu
Bhópálská katastrofa: Smrtící mrak bez zápachu
Nerezová ocel? Drahé, použijte normální. Chladicí systém, který spálí energii v hodnotě 70 dolarů denně? Zastavit! A skutečně… Společnosti Union Carbide vyrábějící pesticidy, která se rozhodne po vzoru své první továrny v Západní Virginii vybudovat druhou fabriku v indickém Bhópálu, se podaří sérií škrtů srazit náklady oproti první stavbě o 8 000 000 dolarů! Na […]
Otisky prstů: Kdy detektivové zjistili, že každý člověk zanechává svůj podpis?
Zločinec může změnit účes, oholit si vousy, nasadit falešné jméno, a dokonce se pokusit zamaskovat svou tvář. Jenže na konečcích prstů si nosí něco, co se falšuje mnohem hůř. Nenápadné rýhy, obloučky a spirály jsou totiž u každého člověka jedinečné. Lidstvo si jejich existence všímá už tisíce let, ale trvá překvapivě dlouho, než kriminalisté pochopí, […]
Počítač jako místo činu: Jak vznikla digitální kriminalistika
Moderní pachatel nemusí na místě činu zanechat jedinou kapku krve ani otisk prstu. Stačí mu počítač, mobilní telefon nebo připojení k internetu. Právě tam může zůstat neviditelná stopa, která vyšetřovatele dovede k pravdě. Digitální kriminalistika, obor na pomezí počítačové vědy a klasické detektivní práce, se stal nepostradatelnou součástí pátrání po pachatelích. Ještě v první polovině […]
Když se z much stali pomocníci kriminalistů
Moucha bzučí, larva se krmí a kriminalista má o jednu stopu navíc. Hmyz, který většina lidí odhání od oběda, totiž dokáže vyšetřovatelům napovědět, jak dlouho leží mrtvé tělo na místě. Zrod forenzní entomologie přitom provázejí středověké příběhy, překvapivé objevy i důležité varování: ani ta nejpilnější muší rodinka neumí vystavit úmrtní list s přesným datem a […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz