Představte si šálek kávy, který stojí i několik tisíc korun. Ne proto, že by byl posypaný zlatem, ale protože prošel žaludkem malého zvířátka podobného lasičce. Zní to jako bizarní legenda? Kdepak. Jde o exotickou lahůdku jménem cibetková káva, známou také jako kopi luwak.

Oviječ skvrnitý, středně velká cibetkovitá šelma žijící v jihovýchodní Asii, si ráda pochutnává na zralých plodech kávovníků. Tyto červené bobule v sobě ukrývají dvě semena – kávová zrna, která se v žaludku cibetek částečně natráví.

Když se zvíře vyprázdní, zrna se sesbírají z trusu, pečlivě očistí, usuší, upraží a pak se z nich připraví káva, která patří mezi nejvzácnější na světě.

Jak to celé funguje

Podle odborníků se na vylepšení chuti podílejí dva faktory: správný výběr (předpokládá se, že cibetky si vybírají jen nejzralejší plody), a trávení, při kterém biologické a chemické procesy v trávicím traktu oviječů mění složení kávových zrn.

Kritici ale namítají, že jde spíš o šikovný marketing než o skutečný zázrak a že pokud je káva kvalitně zpracovaná, chutná skvěle i bez přičinění cibetek. Chuť cibetkové kávy se popisuje jako jemná, méně hořká, s čokoládovými či karamelovými tóny.

Liší se ale podle původu, způsobu zpracování, pražení i přípravy. I když to vše zní opravdu neobyčejně, ještě kurióznější je samotný příběh kávy.

Přestože se dnes vyrábí i v dalších zemích, jako jsou Filipíny nebo Vietnam, její kořeny sahají do koloniální Indonésie.

Nasbíráno za humny

Tehdy mají místní rolníci zakázáno ochutnávat kávu, kterou pěstují pro Evropany. Všimnou si však, že zrna, která prošla žaludkem cibetek, zůstávají neporušená. Začnou je sbírat z trusu a připravovat z nich vlastní nápoj – a k jejich překvapení chutná výborně!

Z nouze se tak zrodí trend, který se postupně promění v luxusní raritu. Dnes může šálek kvalitní cibetkové kávy stát i přes 100 dolarů (více než 2000 korun), kilogram i více než 30 000 korun. S tímto nápojem se však pojí jeden problém.

Zatímco původně šlo o zrna sbíraná od volně žijících zvířat, dnes velká část produkce pochází z farem, kde jsou cibetky drženy v klecích a nuceny pojídat pouze plody kávovníků.

Takový život je pro zvířata utrpením a výsledná káva často nemá původní kvalitu, protože cibetky si nemohou přirozeně vybírat jen ty nejlepší plody.

Etická pachuť

Ochránci zvířat proto doporučují, aby lidé, toužící po opravdovém kopi luwak, hledali produkty s označením wild-sourced, tedy sbírané ve volné přírodě. Jenže i tam je těžké mít jistotu.

Vyšetřování totiž ukázala, že někteří výrobci klamou zákazníky a i kávu z klecových chovů vydávají za „divokou“. Proto se stále častěji hledají alternativy.

Vědci experimentují s fermentací kávových zrn pomocí speciálních kultur, které napodobují proces v žaludku zvířat a obejdou se tak bez jejich účasti. Cibetková káva přitom není jediná svého druhu. V Thajsku existuje tzv.

„sloní káva“, v Brazílii se připravuje káva ze zrn, sbíraných z trusu ptáků Jacu, a v některých částech Asie se o fermentaci starají i opice makak rhesus.

Sloní gin z Afriky

Nejen káva, ale i gin může mít svůj neobvyklý příběh. Indlovu Gin, tedy „sloní gin“, pochází z Jihoafrické republiky a jeho receptura je inspirována tím, co sloni skutečně jedí.

Výrobci se rozhodli vytvořit nápoj, který bude nejen chutnat, ale také pomáhat. Základem ginu jsou botanické látky získané z trusu slonů.

Ten se pečlivě sbírá, suší a analyzuje, aby se z něj extrahovaly rostlinné složky, které sloni vyhledávají při svém putování savanou. Výsledkem je gin s jemnými tóny jalovce, citrusů, afrických bylin a zemitého koření.

Každá várka má vlastní chuť – ta se totiž mění podle místa a sezóny sběru. Z každé prodané láhve putuje část zisku organizacím na záchranu slonů včetně té, která provozuje první sloní sirotčinec v jižní Africe.