Petra není jen kulisa z filmu o dobrodruhovi jménem Indiana Jones, ale skutečný div světa, který ohromuje krásou i tajemstvím. Vytesaná do pískovce hraje mnoha barvami, ukrývá hrobky i chrámy a stále překvapuje archeology novými objevy.

Město, které tisíce let odolává času i pouštním větrům, skryté mezi skalami, na první pohled vypadá jako z pohádky nebo dobrodružného filmu. Říká se mu Petra a není náhodou, že patří mezi sedm nových divů světa.

Návštěvníka okouzlí nejen svou krásou, ale i příběhy, které stále čekají na odhalení.

Místo plné barev

Petra je město, které se nedá popsat pár slovy. Ohromuje svou rozlehlostí i propracovaností, fascinuje tím, že je celé vytesané do skal, a uchvacuje hrou barev v růžovém pískovci.

Ten obsahuje minerály jako železo, mangan či vápenec, díky nimž kameny září odstíny od růžové přes červenou až po oranžovou nebo fialovou. Protože pískovec reaguje na světlo, mění se Petra během dne jako kouzlem:

ráno je jemně růžová, v poledne oranžově žhne a večer se může rozzářit sytě rudou či purpurovou barvou. Návštěvníci často říkají, že Petra je pokaždé jiná.

Když se člověk poprvé vydá úzkou soutěskou Siq a spatří slavnou skalní strukturu Pokladnici, známou také jako Al Khazneh, dech se mu doslova zatají.

Je vytesaná s úctyhodnou přesností – fasáda měří více než 40 metrů na výšku a 25 metrů na šířku, a každý sloup i reliéf má svůj význam. Archeologové dodnes zkoumají, zda šlo o hrobku, chrám či pohřební svatyni, a některé detaily ukazují na skryté komory uvnitř.

Kořeny ve Starém zákoně

Historie Petry sahá tak hluboko, že její ozvěny najdeme už ve Starém zákoně. Tehdy zde žijí Edómci, později se k moci dostanou Nabatejci, což je národ, který kolem 2. století př. n. l. promění nehostinnou poušť v prosperující centrum obchodu.

Díky mistrovskému hospodaření s vodou – cisternám, kanálům i akvaduktům – vytvoří oázu uprostřed skal. Karavany sem přivážejí koření, kadidlo, hedvábí i drahé kovy, a z malé osady se tak stane metropole, ve které se potkávají různé kultury, jazyky i zvyky.

Nabatejci jsou zruční řemeslníci, obchodníci a také architekti. Dokážou vybudovat město, kde se obyvatelé starají o svá pole, vodní zdroje i obchody. Jejich kulturu známe z vytesaných nápisů a keramických nádob, ale mnoho rituálů zůstává záhadou.

Ačkoliv Evropané o Petře vědí už od jejího znovuobjevení na počátku 19. století, do širšího povědomí po celém světě vstoupí až díky filmu Indiana Jones a Poslední křížová výprava (1989).

Město ve skalách

Známá je například scéna, kdy hlavní hrdina hledá Svatý grál v Pokladnici. Právě tuto proslulou stavbu si většina lidí vybaví, když se řekne Petra. Ale to je jen začátek. Po celém areálu najdeme stovky hrobek, chrámů a svatyní.

Monumentální Klášter (na titulním snímku), ke kterému vede více než 800 schodů, ohromí svou velikostí i elegancí. Jeho fasáda je vyzdobena jednoduchými reliéfy, odrážejícími náboženské i světské motivy.

Královské hrobky zdobené sloupy a římskými prvky připomínají, jak Nabatejci dokázali skloubit vlastní tradice s architekturou mocných sousedů. Uctívají arabská božstva i své zbožštěné krále, jejichž podobu vytvořili přímo ve skále.

Sama soutěska Siq, hlavní vstup do města, je unikátním dílem přírody i lidské tvořivosti – podél jejích stěn jsou patrné zbytky akvaduktů, které kdysi přiváděly životadárnou vodu.

Zajímavostí je, že v Petře existují i starověké hrobky s tajnými chodbami a komorami, které archeologové dodnes zkoumají. Některé z nich obsahují pozůstatky mozaik, soch či keramických nádob, což svědčí o kulturní výměně s Římany i jinými civilizacemi.

Zapomenutá a znovu nalezená

Na vrcholu slávy má Petra kolem 20 až 30 tisíc obyvatel. Jenže pak přijde série ran: ničivé zemětřesení v roce 363 n. l., změna obchodních cest a nakonec další silné otřesy v 6. století. Město se postupně vylidní a po staletí o něm vědí jen místní beduíni.

Evropané jeho kouzlo znovu objeví až v roce 1812 díky švýcarskému cestovateli Johannu L. Burckhardtovi (1784–1817), který se do Petry dostane v přestrojení za poutníka.

Zprávy o jeho nálezu vyvolají obrovský zájem a z kdysi zapomenutého města se stane symbol Orientu, dobrodružství a romantiky, který přitahuje generace cestovatelů.

Burckhardtovy poznámky obsahují i popisy místní flóry, divoké zvěře a života beduínských komunit, což dodává historickému obrazu Petry podivuhodnou živost.

Tajemství ukrytá pod pískem

Petra si i dnes ponechává část svých tajemství. V loňském roce zde archeologové objevili místnost s dvanácti kompletními kostrami, z nichž jedna svírala keramický kalich připomínající Svatý grál.

Našly se také nádoby z bronzu, železa i keramiky, které dokazují vysokou úroveň nabatejského řemesla. Přesto zůstává mnoho otázek nezodpovězených:

proč Nabatejci své město definitivně opustili, jak přesně řídili svůj stát nebo jaké rituály konali ve svých monumentálních chrámech.

Petra dnes patří mezi největší atrakce Jordánska, ale není jen turistickým magnetem – je to cenné dědictví lidstva, ohrožené erozí, povodněmi i vysokým počtem návštěvníků.

I proto byla už v roce 1985 zapsána na seznam UNESCO a dodnes se pečlivě chrání a konzervuje, aby její kouzlo přetrvalo i pro další generace.