Pohledný, uhlazených mravů. To je rakouský příslušník SS Gustav Wagner. Ale jen do chvíle, než dostane moc ve vyhlazovacím táboře Sobibor. Týrá, vraždí, posílá do plynových komor, znásilňuje. Vyslouží si přezdívku Vlk či Zvíře.

Po válce vyklouzne spravedlnosti přestrojen za vojenského mechanika. V nepřítomnosti je odsouzen k smrti.

Prchá se Stanglem krysí stezkou do Sýrie a poté Brazílie, kde se mění v Günthera Mendela. V říjnu 1980 je nalezen doma mrtev. Z hrudníku mu čouhá nůž. Datum úmrtí je stanoveno na 3. říjen 1980. Oficiálně jde o sebevraždu…

Nejlepší Eichmannův muž

Adolf Eichmann ho vychvaluje na každém rohu. Alois Brunner (asi 1912–2001/2010) stojí za deportací přinejmenším 130 000 židů do koncentračních a vyhlazovacích táborů. V roce 1954 je ve Francii v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.

Jeho vydání krom jiných požaduje i Česká republika. Mosadu se dopisními bombami podaří připravit Brunnera o oko a pár prstů, pak se ale po něm slehne zem.  Prchne do Sýrie.

Tam zřejmě roku 2001 zemře, zavřený ve sklepě, bez možnosti se umýt a s omezeným jídelníčkem.  Ovšem Centrum Simona Wiesenthala pro změnu vypátrá, že umírá v Sýrii až roku 2010…

Mistr úprků

Rakouský nacista se činí v Praze i Brně – Anton Burger (1911–1991). Když dostane na starost terezínské ghetto a věznici gestapa, osobně sestavuje transportní listiny a vraždí.

Litoměřický soud ho po válce odsoudí k smrti, to je ovšem zatím inkognito v zajateckém táboře u Salcburku. Rozpoznán bude až roku 1947. Ovšem podaří se mu vzít do zaječích! Znovu je dopaden roku 1951 – a opět prchá!

Nakonec dožije pod falešným jménem Wilhelm Bauer až do roku 1991, kdy ho pár hodin po konci Štědrého dne skolí mrtvice. Identifikován bude o dva roky později díky lovcům nacistů Simona Wiesenthala (1908–2005).

Pravda se vyjeví až roku 1992

Král sadistických lékařů Josef Mengele, který pošle do plynové komory přinejmenším 400 000 lidí, utíká do Argentiny. Poté žije v Paraguayi, ale když Mosad unese Eichmanna, zmocní se ho panika. Prchá do Brazílie a neustále mění bydliště.

Bude jedním z těch, které se nepodaří ruce spravedlnosti dostihnout. Ve státě Sao Paolo si pro něj zubatá sáhne přímo do vody.

Jeho tělo bude správně identifikováno až 6. června 1985 a jistota nastane až roku 1992, kdy testy DNA potvrdí, že šlo skutečně o Mengeleho.

Ani si nezmění jméno…

Po válce prchá Franz Stangl (1908–1971) ke kamarádovi na venkov, ale soused ho udá. Stangl pak míří do Sýrie a nakonec, roku 1951, s rodinou do Brazílie. Pracuje v továrně Volkswagenu a ani se neobtěžuje používat falešné jméno.

Přesto trvá ještě šest let, než se ho podaří dopadnout. Roku 1970 je soudem ve Spolkové republice Německo shledán vinným za účast na vraždě nejméně 400 000 lidí a odsouzen na doživotí. To nebude ostatně trvat dlouho. Dne 28. června 1971 se mu v Düsseldorfské věznici zastaví srdce.

Herberts Cukurs (1900–1965): „Řezník z Rigy“

Národní lotyšský hrdina, průkopník dálkového létání, konstruktér letounů.  Z Cukurse se ale za druhé světové války stane zvíře. Vyslouží si přezdívku Řezník z Rigy. Po válce se dekuje přes Francii do Brazílie, kde si zakládá firmu na vyhlídkové lety.

Nechá se ale vylákat Mosadem na obchodní jednání do Uruguaye. V plánu je únos, jenže Cukurs není Eichmann. Dne 23. února 1965 se brání tak zběsile, že ho agenti raději střelí dvakrát do hlavy. U těla pak zanechají dopis o odplatě za 30 000 životů…