„To nemyslíte vážně…?“ Muž v manšestrovém saku cpe před oči úřednice svoji novou SPZ. „Jak s tímhle můžu na silnici!?“ Úřednice si symbolicky upraví čerstvou trvalou a snaží se necukat koutky. Na tabulce s poznávací značkou ční tři nepřehlédnutelná písmena: JEB.
Hlouček dětí nadšeně obíhá vozidlo. „To je Gräf & Stift,“ vysvětluje hrdý majitel. Teď ještě potřebuje, aby mělo viditelnou přidělenou poznávací značku. Bílou barvou ji krasopisně nadepíše na spodní část kapoty. A je to!
V dávnějších dobách Rakousko-Uherska nejsou úřadem vydané destičky nutností. Oproti dnešku je ale od roku 1884 povinné označit firemní vůz jménem majitele.
A brzy nastane konec i lidové tvořivosti – v Čechách máme od roku 1900 povinnost označovat vozidla tabulkou. Co na ní je? Výrobce, úřední číslo typu a pořadové výrobní číslo.
Odkiaľ si?
Praha má písmeno N, zbylé Čechy písmeno O, Morava P a rakouské Slezsko R. Tak vypadá první sjednocený systém značek v Předlitavsku neboli Rakousku, jedné ze dvou částí Rakousko-Uherska. Pod to spadá i naše království.
Rakouského systému se nepustíme ani po osamostatnění. Trochu zmatku v tom ale přeci jen bude. Firemní vozidla se totiž začnou registrovat podle sídla společnosti – a tak třeba pošta, armáda nebo dráhy mají všude pražskou značku.
Ve 30. letech se ale mohou zaradovat: Československé dráhy a pošta dostanou samostatné písmeno: D.
To se nedá zapamatovat…
Očima sjíždí temně modrý policejní stejnokroj s modrými výložkami. „Snažím se vzpomenout, ale vážně nevím,“ pokrčí nakonec svědkyně nehody rameny. Viník od nehody ujel a ruku zákona by zajímala jeho poznávací značka.
Jsme na začátku 30. let 20. století a ženě se není co divit. Aut přibývá a systém značení římskými číslicemi v kombinaci s arabskými je skutečně k nezapamatování. Jakou značkou byste tou dobou počastovali svůj automobil? Například OLXXXIII-591.

Dva blesky ve stínu hakenkrajcu
Bílé tabulky s černým nápisem. Po jednom až dvou písmenech následuje jedno až šestimístné číslo. Tak vypadají „espézetky“ od chvíle, co se na naši zemi snese těžká přikrývka s hákovým křížem.
Najednou jsou k vidění značky začínající na WM – wehrmacht, RP pro říšskou poštu a také s dvojicí blesků, která náleží Waffen SS. Až se oklepeme z dob protektorátu, něco nám na silnicích zůstane:
Desetiletí plánovaný a obsazením značně zrychlený přechod na jízdu vpravo, a také obdobná grafika SPZ. Jen místo blesků a WM dostane vojsko čistě číselné značky.

Žádný BLB nebude!
„Potentát,“ odplivne si chlapík na chodníku, když kolem něj sviští naleštěná Volha. Pozná se to na první pohled. V půlce 70. let je totiž zavedena zvláštní série SPZ: AA. Náleží výhradně stranickým a vládním představitelům.
A naopak, až do 70. let doby byste marně čekali na značku začínající na AN. A to přesto, že série AM se vyčerpá již s rokem 1967. Proč? Až do roku 1968 je prezidentem Antonín Novotný (1904–1975). Podobná cenzura dopadne i na další písmena.
Například nedostanete Strakonice s B na konci (STB), to samé platí u Bratislavy (BLB). Přerov má hned dva zákazy: Do ulic se nepodívá PRC ani PRD. Okres Jeseník sice vznikne až roku 1996, ovšem jeho „B“ je již dříve k vidění v podobě JEB.