Triumf, který předcházel tragédii, patřil k vrcholům československého hokeje.
Navzdory letecké havárii v listopadu 1948, při níž zahynulo šest reprezentantů, se tým rychle vzpamatoval a o necelý rok později na mistrovství světa ve Stockholmu porazil ve finále domácí Švédy 3:0. Vítězství z hokejistů učinilo národní hrdiny, netušili však, že místo dalšího zlata je čeká pohroma, která poznamenala český hokej na dlouhá léta.
Československý hokejový tým se po tragédii v roce 1948 dokázal obdivuhodně semknout a dosáhnout triumfu. Jejich vítězství bylo nejen sportovním úspěchem, ale i symbolem národní hrdosti v těžkých dobách.
Mužstvo věřilo, že má na to, aby titul obhájilo, a s plnou vervou se připravovalo na další šampionát v Londýně. Nadcházející pohroma byla nečekaná a o to víc šokující.

Tým, který měl být chloubou národa, se stal obětí politické perzekuce. Jejich triumf se tak stal pouhou dočasnou radostí, která brzy skončila a zanechala za sebou hořkou pachuť. Osud, který je čekal, byl naprosto nepředvídatelný. Tým, který měl svět u nohou, se rázem ocitl na kolenou.
Slavná historie, temné pozadí
Zatímco hokejisté snili o dalším zlatu, jejich osud se už ve vysokých patrech politiky pečlivě rýsoval. Vedení komunistické strany mělo strach z mezinárodního kontaktu sportovců, kteří mohli na Západě mluvit o politické situaci v zemi nebo dokonce emigrovat.
Zrušení letu a následné zatčení nebylo spontánním aktem, ale promyšlenou a brutální demonstrací moci.

Režim chtěl ukázat, že nikdo, ani národní hrdinové, nestojí nad stranou a jejími zájmy. Slavný triumf z roku 1949, který se stal symbolem národní pýchy, byl zneužit k politickému boji.
Místo sportovních legend se z hokejistů staly oběti, jejichž příběh posloužil jako odstrašující případ pro všechny ostatní. Tento incident se hluboce zapsal do dějin českého sportu a historie.
Až o dlouhých 22 let později, v roce 1972, se československému hokeji podařilo získat další titul mistrů světa, a to jako symbol znovuzrození po této tragédii.