Rádi cestujete do vzdálených koutů světa a láká vás objevovat nové kultury? Chcete porozumět místním lidem, jejich jazyku i způsobu života? Pak vězte, že učení se cizímu jazyku nebývá vždy snadné.
Některé jazyky jsou tak složité, že se jejich studium může proměnit v celoživotní dobrodružství. Podívejme se společně na ty, které patří k těm nejtěžším.
Který jazyk je ten nejtěžší? Naše rodná čeština není zrovna jazykem jednoduchým, my však máme tu výhodu, že ji již od mládí královsky ovládáme. Pokud ale milujete výzvy a toužíte se při studiu nového jazyka pořádně zapotit, račte si vybrat z naší tabulky.
Těmito jazyky mluví miliony lidí a přesto, že se nám zdají vzdálené, jsou klíčem k poznání jiných kultur. Zvládnout je, to je ale teprve výzva.
Ačkoliv se mohou na první pohled zdát jako nepřekonatelná překážka, jejich studium vám otevře dveře do fascinujících světů, ať už se jedná o dávnou historii, náboženství, nebo moderní umění.
Jazyky jako arabština a čínština jsou sice velmi náročné na učení, ale zároveň se jedná o neuvěřitelně bohaté a hluboké jazyky, které odrážejí tisíciletí trvající kulturní dědictví.

Mandarínština
Pokud bychom skupinu všech severočínských dialektů, kterou se hovoří ve většině severní a jihozápadní Číny, považovali za jeden jazyk, měl by nejvíce rodilých mluvčích na světě – 920 milionů.
Pro ostatní však mandarínština představuje pořádnou výzvu – na rozdíl od evropských jazyků, jejichž počet znaků obvykle nepřevyšuje 50, jich obsahuje asi 50 000, přičemž na přečtení běžného novinového článku je potřeba znát nejméně 2000–3000. Velkou překážkou je také výslovnost – jedno psané slovo může být vysloveno několika různými způsoby, přičemž každý zcela mění jeho význam.
Při použití nesprávné intonace tak například můžete kamarádovu matku nazvat koněm.
Arabština
Spisovnou arabštinu, která se jen v několika málo ohledech liší od jazyka koránu, zpravidla aktivně ovládají pouze vzdělanci.
Většina rodilých mluvčích se dorozumívá regionálními hovorovými variantami (arabštinou iráckou, marockou, syrskou, egyptskou…), které se od té spisovné, ale i mezi sebou vzájemně, liší přibližně stejně jako například italština od španělštiny.
Abeceda arabského písma obsahuje pouze 28 znaků, těmi se však vyjadřují pouze souhlásky, samohlásky jsou vyznačovány pomocí vokalizačních značek. Aby toho nebylo málo, arabština obsahuje několik hlásek, které ve výslovnosti žádného jiného jazyka nenajdeme.
Hračka není ani ovládnout slovní zásobu – říká se, že v celém jazyce bychom našli 11 různých výrazů pro lásku a asi až stovku pro velblouda.

Hebrejština
Na písemný zápis směřující zprava doleva, ke kterému se zpravidla využívá abeceda složená pouze z 22 souhlásek (samohlásky a další znaky se používají jen jako pomůcka k zajištění správného čtení textu), by se dalo zvyknout poměrně snadno.
O poznání náročnější je to však s výslovností – ta se během 2. tisíciletí našeho letopočtu hned několikrát proměnila a rozdělila na tři různé, stejně náročné typy.
Nejeden z nás by se jistě pořádně zapotil při přednesu krátké věty „Sára zpívala veselou píseň.“ Posuďte sami: „Sarah shara shir sameach…“
Mandarínština, arabština a hebrejština představují jedny z nejpřekvapivějších a nejnáročnějších jazyků na světě. Tyto jazyky nejsou jen obyčejným prostředkem komunikace, ale jsou nositeli bohaté historie a kultury.
Ať už se rozhodnete pro studium kteréhokoli z nich, buďte připraveni na dobrodružství plné výzev a fascinujících objevů, protože se vám otevře zcela nový svět.