Karel II. Španělský byl panovník, jehož zdraví i vzhled nesly těžké následky dlouhodobého příbuzenského křížení v habsburské dynastii. Na jeho slabých ramenou však ležel osud celého rodu.

Poslední španělský Habsburk se tak stal jedním z nejznámějších příkladů tragických dopadů dvanáct generací incestních sňatků.

Byl to panovník, který se narodil do bohatství a moci, ale byl odsouzen k životu plnému bolesti a utrpení. Jeho tragický příběh je mementem, které ukazuje, kam může vést touha po udržení moci v rukou jednoho rodu.

Incestní sňatky a jejich tragické následky

Habsburkové, jedna z nejmocnějších evropských dynastií, se po staletí snažili udržet moc ve své rodině. Běžnou praxí tak byly sňatky mezi příbuznými, a to i mezi bratranci a sestřenicemi, strýci a neteřemi, a dokonce i mezi bratry a sestrami.

Proslulá dynastie však za to zaplatila vysokou cenu. V jejich rodu se objevovaly genetické vady, které se projevily na fyzickém i duševním zdraví jejich potomků.

Nejvíce odstrašujícím příkladem je život a smrt Karla II. Španělského, jehož rodiče byli Filip IV. a jeho neteř Marie Anna Habsburská. V rodokmenu jejich předků se vyskytovalo dvanáct incestních manželství. Není proto divu, že se to podepsalo na jeho zdraví.

Fyzicky byl slabý, v šesti letech měl problémy s chůzí, trpěl vrozenou srdeční vadou, plešatěl už ve 30 letech a měl znetvořenou tvář s typickým habsburským povislým rtem a deformovanou bradou. Tato deformace mu ztěžovala nejen mluvení, ale i jedení.

Psychicky na tom nebyl o nic lépe. Stěží se naučil číst a psát, byl psychicky labilní, trpěl úzkostmi, depresemi a melancholií. Lidé mu proto přezdívali El Hechizado neboli Očarovaný.

Konec jedné dynastie

Karel II., ač měl dvě manželky, zemřel bez dětí. Incestní vztahy se na něm podepsaly i v tomto ohledu a byl impotentní. Tím se uzavřela celá jedna větev mocného habsburského rodu a jeho smrt v roce 1700 odstartovala válku o španělské dědictví.

Ačkoli byl Karel II. fyzicky i psychicky postižený, podle dochovaných svědectví si byl svého stavu velmi dobře vědom.

Příběh Karla II. je tragickým příkladem toho, jak se touha po moci a snaha o udržení čisté krve v rodu může zvrhnout v genetickou degeneraci.

Jeho život je ale také připomínkou toho, že i přes veškeré utrpení, které mu osud nadělil, si byl vědom své situace, a právě proto je jeho příběh dodnes inspirací pro historiky i genetiky, kteří se snaží pochopit dopady incestních vztahů na lidskou populaci.