Když 5. srpna 1948 vyšla na titulní straně Vidette-Messenger fotografie čtyř dětí s nápisem „Na prodej“, stala se trvalým symbolem poválečné chudoby a zoufalství. Snímek, který mohl působit jako provokace nebo montáž, byl však skutečný.

Vyprávěl tragický příběh rodičů, kteří kvůli bídě prodali své děti, aby přežily.

Poválečná Amerika a chudoba

Ačkoliv se poválečná léta v USA považují za období prosperity, v roce 1948 ještě stále 34 procent rodin vydělávalo méně než 250 dolarů měsíčně a nedokázalo ze svého příjmu vyjít. Taková situace vedla k zoufalým činům, jako byl i prodej dětí.

Manželé Chalifouxovi, kteří byli právě vystěhováni ze svého bytu, neměli kam jít ani prostředky na to, aby se o své děti postarali. Otec Ray rodinu opustil a utekl, aby unikl hrozícímu vězení.

Matka Lucille se po prodeji dětí znovu vdala a měla další čtyři dcery. Když ji děti po letech navštívily, neprojevila žádný mateřský cit ani lítost nad tím, že je prodala.

Život prodaných dětí

Děti, šestiletá Lana, o rok mladší RaeAnn, čtyřletý Milton, dvouletá Sue Ellen i jejich nejmladší bratříček Bedford, který na fotce není, byly opravdu postupně prodány do různých rodin.

RaeAnn a Milton skončili na farmě Johna a Ruth Zoetemanových v De Motte v Indianě, ne však jako noví členové rodiny, ale jako levná pracovní síla. Byli drženi ve stodole a spoutáni řetězy.

S přibývajícími roky Milton reagoval na bití, hladovění a zneužívání ze strany Zoetemanových výbuchy vzteku. Skončil před soudem a poté z rozhodnutí soudce strávil několik let v psychiatrické léčebně. RaeAnn se její utrpení neskončilo.

V 16 letech byla unesena a znásilněna, následkem čehož otěhotněla a skončila v domově pro těhotné dívky. Dítě jí bylo odebráno a proti její vůli dáno k adopci.

Setkání po letech

Malého Bedforda adoptovali Harry a Luella McDanielovi, kteří mu dali jméno David. Podle něj byli sice přísní, ale milující a dobře se o něj starali. Navíc žili nedaleko, takže mohl sourozence navštěvovat.

Společně se o několik desetiletí později snažili najít i své ztracené sestry. Lana bohužel zemřela na rakovinu dřív, než ji mohli kontaktovat, ale Sue Ellen se jim najít podařilo. Vyrostla v Chicagu u rodiny, která ji přijala za svou.

Fotografie jako memento

I po více než 70 letech je to fotografie, která chytí za srdce. Chumel nic netušících dětí, matka, která odvrací tvář od objektivu, možná v slzách, možná studem. A vpředu všeříkající cedule s nápisem 4 děti na prodej, informace uvnitř.

Ta fotka je tak dokonalá, že ji mnozí považují za podvrh. Sourozenci Chalifouxovi by na to nejspíš řekli: „Kéž by byl.“