Pověst o kněžně Libuši, která prorokuje založení Prahy, je jedním z nejznámějších příběhů naší historie. Pověst nám vypráví, že se Libuše, manželka Přemysla, postaví na skálu nad Vltavou a předpoví založení „města velikého, jehož sláva hvězd se bude dotýkat“.
A že to město bude postaveno tam, kde člověk tesá práh. A skutečně, když lidé dojdou na místo, najdou muže, který tesá práh a město nazvou Prahou. Co je ale na této pověsti pravdy?
Historici a archeologové se shodují, že se jedná spíše o mýtus, než o historickou událost.

Jedna z největších nesrovnalostí se týká Vyšehradu. Jiráskova pověst tvrdí, že Libuše věští z Vyšehradu, ale Kosmas ve své kronice píše, že Vyšehrad vznikl až po její smrti a že se původně jmenoval Chrasten.
Archeologické nálezy dokazují, že osídlení Prahy nezačíná s Přemyslovci, ale že tu lidé žili už v pravěku. To naznačuje, že Přemyslovci pravděpodobně převzali již existující osídlení.
Další nesrovnalost se týká proroctví samotného. Kosmas píše „urbem conspicio“ neboli „město vidím“. Ale v té době města neexistovala a slovo „urbs“ označovalo hrad.
Je tak možné, že se jedná o chybný překlad a Libuše nemluvila o městě, ale o hradě. A to by mohlo vysvětlit, proč se Pražský hrad stane hlavním sídlem Přemyslovců.
Václav Hájek z Libočan ve své kronice ztotožní Vyšehrad s Libušínem, což je skutečné hradiště u Kladna, které existovalo v 9. až 11. století. To je ovšem příliš pozdě na to, aby tam mohla žít Libuše.
Ale v době Velkomoravské říše se zde našly předměty, které jsou o 300 let starší. To je zajímavé, ale nejedná se o důkaz, že tam Libuše žila.

Pověst o Libuši a jejím proroctví je spíše mýtem, který sloužil k propagandě a k posílení národní identity. Je to krásný příběh, který se předává z generace na generaci a je součástí naší kulturní identity. Ale je důležité si uvědomit, že to není historická událost.