Jevem, před kterým bezradně smeká i současná fyzika, je kulový blesk. Přestože byl potvrzen mnoha pozorováními (včetně těch, která tvrdí, že šlo o UFO), jeho vznik a chování se dosud nepodařilo objasnit.
Tato atmosférická záhada fascinuje vědce i laickou veřejnost po celá staletí, a to pro svou nepředvídatelnost a zdánlivou nadpřirozenost.
Podstata existence kulového blesku zřejmě spočívá v existenci vysoce ionizovaného plynu – plazmy. Má podobu koule, září nejčastěji světlem oranžové až žluté barvy, ale výjimkou nejsou ani kulové blesky ostatních barev spektra.
Mívá velikost od centimetrů až po několik decimetrů, výjimečně metr. Nejčastěji měří 10 až 20 centimetrů. Jeho výskyt bývá nečekaný, nejčastěji se však objeví ke konci bouřky, či dokonce po ní.
Často sleduje elektrické vedení nebo působí škody na blízkých elektrospotřebičích. Je tichý, vydává zvuky sršících elektrických výbojů. Někteří svědkové potvrzují, že kulový blesk může projít sklem či kovem. Jiní tvrdí, že sklo roztaví či rozbije. Existují různé typy kulových blesků, věda je na ně ovšem zatím krátká.
Navzdory stovkám pozorování a mnoha teoriím zůstává kulový blesk jedním z největších atmosférických tajemství.
Některé teorie se pokoušejí vysvětlit jeho vznik jako důsledek reakce křemíkových nanočástic v půdě zasažené bleskem, jiné hovoří o plazmoidách vytvořených z vlhkého vzduchu.
Žádná z těchto hypotéz však nedokázala plně vysvětlit všechny aspekty chování kulového blesku, jako je jeho schopnost procházet stěnami nebo jeho dlouhá životnost ve srovnání s běžným bleskem.
Neúplné pochopení tohoto jevu je výzvou pro moderní fyziku a meteorologii, které se snaží rozluštit jeho podstatu a předpovědět jeho výskyt. Možná, že teprve budoucí výzkumy a pokročilé technologie nám umožní nahlédnout do nitra této fascinující záhady.
Tragédie v Koňákově: Jak blesk ukončil smuteční průvod
Malinkatá vesnička Koňákov, ležící nedaleko Českého Těšína, má zhruba dvě stovky obyvatel. Na místním hřbitově se dodnes v polovině května scházejí lidé ke zvláštní pietní akci.
Téměř neuvěřitelnou smrtí tu před 119 lety v místním kostelíku zemřelo třináct lidí současně. Jejich jména připomíná pamětní deska. Polský nápis na ní zní: „Padli skutkiem uderzenia pioruna.“ V češtině piorun znamená blesk.
Slovo se odvozuje od boha bouře Peruna. Tato událost se zapsala do místní historie jako memento síly přírody a připomínka, že i zdánlivě bezpečné místo se může v okamžiku stát osudným.
Roku 1906 vyšel 17. květen na čtvrtek. Přestože už od oběda se na nebi kupily hrozivé mraky, stovka lidí se v procesí vyšla rozloučit se zesnulým rolníkem na vršek nad vesnicí.
Když pak skutečně začal lijavec a zem se rozduněla hromy, všichni se běželi schovat do kostelíka. Stál úplně nahoře, na jeho střeše čnělo několik kovových ozdob. Byl to nejvýš čnící objekt široko daleko, kolem nebyly ani žádné stromy.
„Má kostel hromosvod?“ zeptal se v posledních minutách před vypuknutím bouře místní učitel. Byl vzdělanější než řada přítomných robotníků a také si byl vědom možného nebezpečí.
Na jeho upozornění už ale bylo pozdě, nikdo ho neposlouchal a do toho, co se strhlo venku, by stejně nikdo nevykročil. Osudová volba ukrýt se v nejvyšším a kovovými prvky opatřeném kostelíku se ukázala být fatální.
Že udeřil blesk, si většina lidí nepamatovala. Probrali se popadaní jeden přes druhého na zemi. Hodně jich bylo v bezvědomí, někdo omdlel opakovaně. Byli popálení, nemohli se hýbat, ani křičet o pomoc. Příznaky zasažení bleskem jen pomalu odcházely.
Třináct účastníků pohřebního procesí se bohužel neprobralo vůbec. Tento šokující incident zanechal hluboké jizvy v komunitě.
Od té doby se každý rok na Koňakovském hřbitově v druhé polovině srpna v neděli odpoledne koná bohoslužba a lidé tu vzpomínají na třináct obětí hrůzné bouřky.
Příběh z Koňákova je tragickým, ale zároveň důležitým příkladem toho, jak rychle a neúprosně může přírodní živel zasáhnout do lidských životů. Slouží jako ponaučení o nutnosti respektovat sílu přírody a vždy dbát na bezpečnost během bouřky.
