Dodnes nevíme, jak byly kdysi postaveny a jejich výzdoba nám stále bere dech. Nádherné skalní chrámy v Lalibele v Etiopii dodnes lákají milovníky historie, tajemna i konspiračních teorií.
Jsou svědectvím o hluboké víře, ale zároveň i ztělesněním nevyřešených otázek, které dráždí fantazii badatelů i laické veřejnosti.
Místní legenda připisuje výstavbu chrámů králi Lalibelovi z dynastie Zagwe. Došlo k ní někdy během 13. století, a to proto, že král byl velice zapáleným křesťanem.
Za svůj životní cíl si vytkl postavení nového svatého města a podle pověstí mu při tomto chvályhodném činu pomáhali nejen místní řemeslníci, ale i andělé. Ani se nedivíme, že tomu jeho poddaní věřili.
Vždyť král zvládl během svého panování vybudovat deset skalních chrámů, ten jedenáctý prý musíme připsat na konto jeho manželky, která ho nechala zbudovat na památku svého milovaného manžela.
Tato legenda dodává celému místu mystický rozměr, který fascinuje každého návštěvníka.
Chrámy mají skutečně úctyhodné rozměry. Ten největší, chrám Spasitele, měří na délku 33.70 metru. Není však nejslavnější, tohle čestné místo už celá staletí náleží chrámu Panny Marie, v němž se prý nachází archa úmluvy.
Tím nejznámějším symbolem Lalibely je ale Chrám svatého Jiří, který má tvar rovnoramenného kříže. Chrám stojí v hluboké jámě, takže se dovnitř lze dostat jen tunelem. To ale rozhodně není jediná zvláštnost těchto pozoruhodných staveb. Jejich unikátnost spočívá v samotné metodě, jakou byly stvořeny.

Monumentální chrámy byly vytesány do jediného kusu skály systémem od shora dolů. Tedy způsobem, kdy se nejdříve přímo ve skalním masivu z výšky vysoustružila geometricky přesná krychle, která nebyla při čelním pohledu vidět.
Z některých kostek byly postupně vytesány kříže a některé zůstaly v takové podobě, jak je kameníci vytvořili. Až poté začali dělníci v krychlích sekat vnitřní prostory, jednotlivé místnosti, patra a okna.
Zvláštní technika, která jistě vyžadovala spoustu odborných znalostí a řemeslných dovedností. Je vůbec možné, že ve 13. století byli obyvatelé Etiopie něčeho takového schopni?
Jak dokázali s takovou přesností pracovat s masivním skalním podložím a vytvořit tak složité a symetrické struktury, aniž by měli přístup k moderním nástrojům a technologiím? Tyto otázky zůstávají nezodpovězeny.
A pokud to nebyli oni, můžeme autorství skalních chrámů připsat andělům? To asi těžko. Ve hře je tak stále otázka, kdo skutečně postavil tyto krásné stavby a jakými prostředky toho dosáhl.
Někteří badatelé spekulují o dávných, dnes již ztracených technikách nebo o pomoci civilizací, o kterých nemáme dostatek informací. Každopádně se jedná o architektonický počin, který dodnes přesahuje naše chápání možností středověkého stavitelství.

Skalní chrámy v Etiopii pro Evropu objevil portugalský mnich Francisco Alvarez (1465–1541) v 16. století. Byl tehdy tak uchvácen jejich krásou, že byl přesvědčený, že mu existenci Lalibely nikdo nikdy neuvěří. K tomu ale naštěstí nedošlo.
Dechberoucí stavby dnes obdivují vědci i turisté z celého světa a jsou chráněny patronátem UNESCO. Jsou důkazem, že lidská vynalézavost a víra dokážou vytvořit něco, co přesahuje hranice běžného chápání.
Lalibela je tak nejen poutním místem pro křesťany, ale i zdrojem nekonečné inspirace a záhad pro všechny, kteří se snaží rozluštit tajemství minulosti.
Lalibela zůstává jedním z největších archeologických zázraků světa, který i po staletích odmítá odhalit všechna svá tajemství. Její chrámy jsou němá svědectví o dávné genialitě, která přesahuje naše současné porozumění.