V srdci amazonské džungle se pomalu smráká. Panuje vlhké dusno, kapičky vody se třpytí na listí, vzduch voní hlínou a štiplavým kouřem. Z korun stromů se ozývá křik papoušků a opic. A ještě jeden zvuk je slyšet: rytmické, exaltické bubnování.
Mírně zvlněná krajina plná hustých lesů a skal. Trochu zima a tisíce let zpátky. Jsme v období mladšího paleolitu, přibližně třiadvacet tisíc let před naším letopočtem. Všude hoří ohně, k nebi stoupá štiplavý dým, který prosycuje celou krajinu podivnou vůní.
Do hluboké jámy přinášejí členové kmene řadu artefaktů. Mamutí kly, zvířecí kosti natřené červenou barvou. Pod největší z mamutích klů uloží starého muže v koženém zdobeném oděvu. Lebka nosorožce pak celý hrob chrání.
Když v roce 1891 na tom samém místě začnou dělníci kopat díru pro připravovanou kanalizaci v centru Brna, archeologové tento nález nazvou jako Hrob brněnského šamana. Výzkumy ukáží, že muž trpí bolestivou artritidou.
Je právě bolest tím, co v něm probudí jeho magické schopnosti? A co to vlastně znamená?
Kdo je šaman?
Hroby šamanů nacházíme po celém světě a stáří některých je úctyhodné.
Tak úctyhodné, že lze bez nadsázky tvrdit, že už nejstarší pravěké kmeny mají muže a ženy, kteří propojují svět živých a mrtvých, kteří dokáží mluvit s duchy, léčit a vidět věci, které nikdo jiný nevidí.
Jako pravděpodobnou se jeví teorie, že domovina šamanismu je kdesi na Sibiři, odkud se rozšiřuje do celého světa. „Šaman je první lékař. První kněz,“ shodují se odborníci. „Je to vizionář, rádce, psychoterapeut.
Není náčelníkem, ale jeho vliv na směřování, jakým se komunita ubírá, je nezpochybnitelný.“
Stát se šamanem
Mladý adept v jihoamerickém kmeni se chystá na zkoušku.
Zatímco jeho vrstevníci, ze kterých se mají stát válečníci, podstupují rituály spojené s bolestí, jeho čeká mnohem náročnější cesta. „Samota a půst, to je začátek,“ poučuje ho starý šaman a dává mu napít nápoje obohaceného magickými rostlinami.
Adept musí překonat sám sebe, naučit se ovládat svou mysl a najít propojení s duchy. Sáhnout si na okamžik svého konce, aby zjistil, kde je začátek všeho. Právě zážitek na hranici života a smrti je jedním z iniciačních momentů.
Jinde je znamením, pokud má budoucí šaman nějaký zvláštní psychický nebo fyzický jev. Je tak trochu blázen, nebo má třeba ozubené přirození.
Ale skutečným šamanem se adept stane až v okamžiku, kdy k němu přijde první vize, dojde k agonii nebo bezvědomí a následnému znovuzrození. K tomu právě slouží iniciační rituály.
Síla transu
Noc v mongolské stepi. Šaman bubnuje a zpívá, cestuje z našeho světa do světa za světem. V transu může potkat duchy nebo předky.
Každý zvuk má svůj význam, jejich jednotlivé frekvence stimulují v mozku určité vlny, které jsou jindy spojované třeba s hlubokým spánkem nebo změněnými stavy vědomí.
Jiným způsobem, jak se do tohoto stavu dostat, je kromě hudby a rytmu i užívání drog, zejména v Jižní Africe. Nejznámější je Ayahuasca.
Tak či onak se šaman dostává do transu – říká se tomu šamanský stav vědomí, který se od halucinací a podobných jevů liší zejména tím, že do něj šaman vstupuje vědomě, ovládá své kroky a činy a po návratu si vše pamatuje.
Tančit mezi kapkami deště
Vzduch v africké vesnici se vlní horkem. Slunce spaluje všechno, a déšť je daleko. Zvířata hynou, obilí usychá. Šaman začne tančit, aby přivolal déšť. Křepčí tak dlouho, dokud na zem nespadnou první kapičky.
Podobně se déšť snaží přivolat na opačném konci světa v indiánských vesnicích. Když nepomáhá tanec, přichází na řadu obětování. Stačí podříznout černou ovci, slepici nebo kozu a její krví zkrápět okolí.
Kapičky krve totiž přivolají vláhu, černá barva zvířete evokuje černé dešťové mraky. Někdy, podle svědectví cestovatelů a objevitelů, skutečně na konci rituálu déšť přijde.
Je to magie nebo jenom letitá zkušenost šamanů a jejich znalosti přírody, že vědí, kdy mají začít tančit?
Příroda bere, příroda dává
Znalost přírody je samozřejmě důležitá. Šaman z Velkých plání dobře ví, která bylina umí léčit a která zase ubližuje. Některé přivolávají správné duchy, kteří mohou pomoci. Indiánský medicinman z Velkých plání dokáže léčit nemocné.
Připraví bylinkový odvar a zpívá staré písně. Ale zároveň mezi indiány může každý dosáhnout spojení se svým ochranným duchem a mít svou vizi, ale šamanovo propojení je mnohem silnější. Kromě nich existují i čarodějové, ale ti používají svou moc ke zlým účelům.
Šaman léčí, má věštecké nadání, dokáže přivolat déšť nebo naopak slunce. A také dokáže zlomit zlé kouzlo a prokletí seslané čarodějem. A nejenom indiáni mají dobré a zlé šamany. Stejně tomu je třeba i sibiřské divočině.
Jsou označování jako bílí a černí, nebo jako leví a praví. Černí šamani, kteří komunikují s podsvětními duchy, jsou spíše léčitelé.
„Přemlouváme zlé duchy, aby nemocného nechali na pokoji.“ Bílí šamani působí většinou jako věštci nebo provádí různé slavnostní obřady a konají oběti.
V některých kulturách pak role obou stran splývá v jedno a šaman může nejenom léčit, ale pomocí krvavých obětí i ubližovat.
