O pilulce, která dokáže zabránit početí, se říká, že způsobila sexuální revoluci, která se odehrála v šedesátých letech. Po milostných hrátkách bez rizika však lidstvo toužilo už od starověku.
A jak už jsme si zvykli, staří Egypťané byli i v tomto směru dost napřed. Právě v Egyptě se totiž našly nejstarší záznamy o kondomech ze usušených krokodýlích střev, což svědčí o prastarém úsilí kontrolovat reprodukci.
Od magie k prvním fyzickým bariérám
Touha po kontrole nad početím je stará jako lidstvo samo. Již v dávných dobách se lidé snažili nalézt způsoby, jak oddělit sexuální akt od reprodukce, ať už z praktických, zdravotních, či společenských důvodů.
Historie antikoncepce je tak fascinujícím pohledem na vynalézavost a adaptabilitu lidské společnosti.

Zatímco staří Egypťané vykazovali překvapivou pokročilost v oblasti antikoncepce, o čemž svědčí nejstarší záznamy o kondomech ze sušených krokodýlích střev (nebo lněných pochvách, jak uvádí jiné zdroje), které sloužily jak k zabránění početí, tak k ochraně před nemocemi, jiné kultury se spoléhaly na méně spolehlivé metody.
To Číňané a Indové se spoléhali spíše na magii a více či méně spolehlivá zaříkávadla, bylinné lektvary a rituály, jejichž účinnost byla často pochybná.
Praktikovali i přerušovanou soulož (coitus interruptus), o které lze najít zmínky i v Bibli a která je dodnes jednou z nejstarších a nejrozšířenějších, byť nepříliš spolehlivých metod.
Tyto metody odrážely tehdejší znalosti lidského těla a reprodukce, často smíchané s náboženskými a kulturními přesvědčeními.
Středověké opasky cudnosti a renesanční experimenty
Ve středověku, období hluboce ovlivněném náboženstvím, se kontrola sexuality a reprodukce stala předmětem morálních a etických debat.
V tomto období se sice primárně nesetkáváme s rozvojem antikoncepce, ale spíše s pokusy o omezení sexuality, jako byl například opasek cudnosti, který měl zabránit mimomanželským vztahům, nikoliv však primárně početí.
Jeho existence je však spíše legendární a historické důkazy o jeho širokém používání jsou sporné.

V renesanci, s nástupem větší otevřenosti a vědeckého bádání, se opět objevují snahy o praktické metody antikoncepce.
Ženy používaly nejrůznější domácí prostředky, jako například smotek prostěradla, namočený ve víně, octě nebo jiných kyselých roztocích, který si zaváděly do pochvy v naději, že to zabrání početí.
Dalšími „recepty“ byly směsi rostlinných extraktů, medu nebo živočišných výměšků, které byly aplikovány lokálně. Tyto metody byly často neúčinné a někdy i škodlivé pro zdraví žen, ale odrážely neustálou snahu o kontrolu nad vlastním tělem a reprodukcí.
Vzestup moderních metod a sexuální revoluce
S příchodem moderní medicíny a vědeckého pokroku v 19. a 20. století se objevily první spolehlivější metody antikoncepce.
Na počátku minulého století pak spatřil světlo světa pesar (diafragma), který se stal jedním z prvních široce dostupných a relativně účinných prostředků pro ženy.
Po druhé světové válce, v éře velkých technologických inovací, se objevil i první nitroděložní tělísko (IUD), které nabídlo dlouhodobější ochranu.
Nic z toho se ale netěšilo takové oblibě jako antikoncepční pilulky, které ženy začaly užívat v šedesátých letech. Uvedení perorální antikoncepce v roce 1960 v USA (a brzy poté i v Evropě) představovalo skutečnou revoluci.
Poprvé v historii získaly ženy jednoduchou, diskrétní a vysoce účinnou metodu kontroly nad svým plodností, která nevyžadovala přerušení intimního aktu.
Tato svoboda od strachu z nechtěného početí měla obrovský dopad na společenské normy, role žen a sexuální morálku.
Mladí měli najednou pocit, že si mohou užívat sexu beze strachu, a vydrželo jim to až do osmdesátých let, kdy se na scéně objevil AIDS. Tato nesmírně závažná nemoc, která se začala šířit alarmující rychlostí a ukázala důsledky nezodpovědného sexuálního chování, pak přispěla ke konci sexuální revoluce a k větší zodpovědnosti lidí, dychtících po sexu.
Přestože pilulka přinesla novou éru svobody, AIDS připomněl, že sexuální zdraví je komplexní záležitostí, která vyžaduje informovanost a zodpovědnost.
Historie antikoncepce je dlouhým a složitým příběhem lidského úsilí o kontrolu nad reprodukcí.
Od starověkých metod, které se spoléhaly na magii a přírodní materiály, až po revoluční antikoncepční pilulku a moderní metody, každý krok odráží společenské, vědecké a morální proměny.
Antikoncepce změnila nejen individuální životy, ale i celou společnost, a její vývoj stále pokračuje s novými výzvami a možnostmi.