Nejdřív přijde pozdrav zdvihnutím čepele. Pak se soupeři postaví do střehu. Chvíle napětí. A první výpad a druhý a třetí. Kovoé čepel e o sebe zvoní, vykřísnou i pár jisker. Prudký úhyb, lehká finesa a vlámský bod. Soupeř klesá k zemi a z hrudi mu cáká krev. Veliký milovník soubojů odchází vítězně z dalšího z nich.
Hrabě Heřman Kryštof Russworm (1565-1605) se narodí v Durynsku do protestantské rodiny. A už útlých let je dítětem sváru. V jednadvaceti konvertuje ke katolíkům, aby udělal vojenskou kariéru a dosáhl konečně pořádné hodnosti. Ale vzorným vojákem rozhodně není.
Karban, chlast, souboje – to je jeho život. Jednoho dne jeho oddíl dostane za úkol ochránit jistou mladou šlechtickou slečnu před nepřáteli. Dopadne to jinak.
Na útěku do země barbarů
Místo ochrany se ale urozená paní dočká nejhorší noci v životě. Ožralý Russworm se na ní vyřádí nejprve sám, pak na ni pustí své muže. S ranní kocovinou přijde i prozření, že tentokrát to opravdu přepískl.
Dává se na útěk, protože jeho nadřízení hrozí vězením a popravou. Dostává se na trůn císaře Rudolfa II. (1552–1612), který má zrovna jisté potíže na hranice s Osmanskou říší a voják, který se ničeho nebojí, by se tam mohl hodit.
Vítěz nade všemi
Možná je to hrubián, možná ochlasta, možná magor – ale bojovat umí. Během pár týdnů zastíní císařské velitele. Dobývá pevnosti včetně veledůležitého Rábu, vyhrává bitvy. Stává se velitelem pluku a jeho muži ho bezmezně milují. Ještě aby ne.
„Až město dobudeme, je jenom vaše. Nebojte se, budu mít zavřené oči!“ Zavřené je nemá, sám páchá snad ještě větší zvěrstva. Závist je ale sžíravá. Jeho nadřízený, maršálek Adolf ze Schwarzeneggeru (1551–1600) není tak schopný, ale o to víc žárlivý.
Obviní Russworma ze zrady a vzpoury a nechá jej zatknout. Napíše i list císaři, ale než aby čekal na spravedlnost, uprchne a stěžuje si u císaře napřímo. Situaci nakonec vyřeší předčasná Schwarzenberggova smrt.
Milovník soubojů
Ale Russworm má nepřátel stále víc než dost. Je holt příliš dobrý a má příliš mnoho hříchů. Spolek italských generálů se rozhodně, že se musí nenáviděného ochlasty zbavit. Je příliš úspěšný.
„Zabijeme ho v temné uličce?“ navrhuje Jan Jakub Belgioso (1565–1626). „Nesmíme z něj udělat mučedníka,“ oponuje generál Jiří Basta (1550–1612).
„Musí si sám pod sebou podříznout větev.“ Russworm je opilec a miluje souboje – a tak se rozhodnou jej vlákat do pasti. V červenci roku 1605 si na něj počkají v temné uličce. Jenže Russworm nečekaně vyhraje. Ale souboje jsou zakázány. Když se ho nepovede propíchnout, bude tu jiná cesta.
Nechtěně popraven
Russworm je zatčen a císař, který ho má v oblibě, pro jeho vysvobození nehne ani prstem. Možná ani neví, co se děje. Proti schopnému, ale zhýralému generálovi stojí snad všichni. Jedni ho nemohou snést pro jeho povahu, jiní pro svou vlastní neschopnost.
„Odsuzujeme jej k trestu smrti,“ stojí nakonec v rozsudku. Poprava se koná o pár dní později. Asi hodinu poté, co se jeho hlava skutálí po dlažbě Velké síně Staroměstské radnice, dorazí posel s milostí od císaře.
Kdopak jej asi zdrží, aby nestihl list doručit včas? A záhy se ztrácí i všechny spisy o soudním procesu. Schopný konkurent je tiše odstaven, kdy doplácí na prokletí své černé duše. Osamělý rváč dobojoval.
