„Knížky? Ty se tenkrát moc netiskly, po Bílé hoře byl přece úpadek,“ říká někdo při prohlídce starých knih. Ale to není tak docela pravda. Ano, třicetiletá válka a bitva na Bílé hoře zasáhnou české země tvrdě.
Protestantská šlechta po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 ztrácí majetky, vzdělanci odcházejí do exilu, svoboda slova se hroutí. Ale knihy nezmizí. Mění se jen jejich poslání. Z nástroje poznání se stávají nástrojem víry.
Katolická církev, zejména jezuité, si velmi dobře uvědomují sílu tištěného slova. „Kniha je brána k duši,“ hlásají – a knihy se tisknou dál. Jen s jiným obsahem. Náboženská literatura dominuje, kalendáře se stávají oblíbeným čtením širokých vrstev.
Knihovny, které zkonfiskoval vítězný režim, nahrazují nové – budované loajální šlechtou. Například Albrecht z Valdštejna (1583-1634ú ) nebo Zdeněk Popel z Lobkovic (1568-1628) shromažďují vzácné svazky. Záchrana mnohého, co mohlo být ztraceno.

Ježíšovo jméno
I barokní knižní vazba má své kouzlo. Jezuité ji ovlivňují stejně jako obsah knih. „Bílá vepřovice – to je materiál víry,“ říká knihař a drží v rukou svazek zdobený slepotiskem. Na přední desce jasně září monogram JHS – Ježíšovo jméno.
Takových knih vzniká mnoho. Misály, modlitebníky, zpěvníky – slavnostní, pevné a krásné. Zdobí je zlacení, ručně barvené předsádky a pečlivě vykreslené ořízky. V knihovně Národního muzea leží skvost:
Album Mariánského sdružení občanů města Jihlavy z roku 1629 – příklad noblesní a slavnostní barokní vazby. Nebo vazba misálu z loretánského pokladu v Praze, která svým zpracováním bere dech.
Každý detail – zlatý hřbet, mramorované papíry, přesahující desky – nese otisk řemeslné dovednosti, která nepodlehla ani těžké době.

Bohaté zdobení
Tvar knihy se mění. Zaoblený hřbet, lepenkové desky, potažené kůží – vepřovicí, telecí nebo pergamenem. Knihaři už nepoužívají pouze běžné předsádky, ale tvoří vlastní – pomocí technik jako mramorování vznikají pestrobarevné vzory. Ořízky se barví nebo zlatí.
A hlavně – hřbet knihy se bohatě zdobí, především v pozdním baroku a rokoku. Říká se, že knihy považované za kacířské byly vázány do černé kůže, ale neznáme jediný konkrétní doklad, který by to potvrzoval. Možná legenda, možná pravda. I to je součást barokní mystiky.