V 19. století se české a moravské vinařství ocitlo pod tlakem. Rostoucí obliba piva, zrušení roboty a dovoz levných uherských vín způsobily propad spotřeby a úbytek vinic.
K tomu se přidala devastující rána z Ameriky – révokaz a houbové choroby, které zdecimovaly evropské vinice. Projděte s námi toto náročné období, kdy se vinaři museli přizpůsobit novým podmínkám a bojovat o přežití své úrody i tradice.
Pivo, nebo víno?
Během revolučního roku 1848 došlo ke zrušení roboty. Zároveň se v 19. století rozvíjel průmysl a továrny postupně odváděly dělníky do měst. Spotřeba vína prudce klesala. K tomu přispěl mimo jiné rozmach pivovarnictví.
Právě zmínění dělníci totiž začali dávat přednost pivu a kořalce, které se vyráběly z brambor a obilí. Vinice pomalu zanikaly a nahrazovala je pole s obilím, bramborami a cukrovkou – tyto nové plodiny začaly ve všech regionech převyšovat rozlohy vinic.
Pro moravské vinaře pak bylo další ranou zrušení celní hranice mezi Rakouskem a Uhry při vyrovnání v roce 1867. Moravská vína totiž nedokázala konkurovat dovozu levných uherských vín.
Katastrofa z Ameriky
Největší katastrofou pro vinaře ale nakonec nebyla rostoucí obliba piva a dovoz levných vín. Devastující rána přišla z nečekaného místa – z Ameriky.
Po roce 1860 byly vinice po celé Evropě pleněny škůdcem, který byl náhodně dovezen na amerických sazenicích okrasné révy. Tento révokaz – mšice, žijící na kořenech révy vinné – postupně ničil veškeré vinice, které byly osázené pravokořennou evropskou révou.
Kromě révokazu se z Ameriky na evropský kontinent dostaly také houbové choroby oidium a peronospora, které napadaly listy a hrozny.
Chemické ošetření vinic ničemu nepomohlo, a tak se musely vinice obnovit štěpováním na americkou révu, která byla vůči révokazu odolná.
Mimochodem, jen o pár let později, v roce 1877, se v Evropě objevil další zemědělský škůdce z Ameriky – mandelinka bramborová.
Socialistické vinařství
V roce 1906 byl u nás založen první odborný vinařský časopis s názvem Vinařský obzor, který vychází dodnes. O rok později byl vydán první vinařský zákon na našem území, platný pro země rakouské a země Koruny české.
První světová válka však přispěla k dalšímu úpadku českého vinařství a v roce 1930 měly vinice na Moravě v součtu vůbec nejnižší rozlohu v historii – jen 3790 hektarů.
Od roku 1960 ale začaly vinice pod záštitou Jednotného zemědělského družstva (JZD) zase znatelně rozrůstat. Československé vinařství však trpělo snahou o co největší sklizeň na úkor vyzrálosti hroznů.
S rokem 1989 ale období socialistického hospodářství skončilo a soukromí vinaři mohli zase naplno uplatnit své vinařské umění.
19. a 20. století přineslo českému vinařství řadu těžkých zkoušek, od konkurence piva a uherských vín až po devastující révokaz a houbové choroby z Ameriky.
Přestože rozloha vinic prudce klesala a socialistické hospodářství přineslo svá specifika, vinařská tradice přežila.
Založení odborného časopisu a vinařského zákona svědčí o nezdolnosti tohoto odvětví, které se po roce 1989 mohlo opět nadechnout a rozvíjet svými vlastními cestami.
