Vinařství v českých zemích zažilo svůj zlatý věk především díky prozíravosti a odhodlání císaře Karla IV. Jeho nařízení o zakládání vinic a přísné tresty pro škůdce položily pevné základy pro rozkvět vinohradnictví ve 14. století.

Prozkoumejte s námi, jak císařův vliv, následovaný snahami jeho syna a dalších panovníků, vedl k nebývalému rozmachu, který předznamenal i budoucí výzvy a poklesy.

Nařizuji: Zakládejte vinice!

K velkému rozkvětu vinařství došlo ve 14. století za vlády císaře Karla IV. Ten nechal do Čech dovézt nové odrůdy vinné révy z ciziny a vydal nařízení o zakládání vinic a viniční řád.

V roce 1358 v něm nařídil zakládání vinic na vhodných místech – vinice se měly zakládat na všech jižních svazích „hor“ do vzdálenosti pěti kilometrů kolem Prahy. Každý, kdo takovou horu vlastnil, měl založit vinici do 14 dnů od vydání tohoto nařízení.

Majitelé nově založených vinic byli osvobozeni od všech daní po dobu 12 let. Počínaje 13. rokem pak měli vinaři odevzdávat z každé vinice půl džberu vína ročně. Půl džberu tehdy bylo 30,5 litru vína.

Trest pro škůdce? Smrt!

V nařízení Karla IV. byly také poprvé stanoveny tresty, které hrozily vandalům za ničení vinic.

Tresty se přitom týkaly urozených i neurozených a rozlišovaly, kdy byl škůdce na vinici přistižen – kdo byl přistižen ve dne, jak ničí úrodu, tomu byla useknuta pravá ruka, pokud nezaplatil perkmistrovi dvacet kop českých grošů.

Kdo byl chycen v noci, měl být potrestán smrtí a jeho majetek měl připadnout perkmistrovi. Pokud byl škůdce nebo zloděj při ničení vinic zabit, tak toho, kdo ho zabil, žádný trest nečekal, měl jen zaplatit dva haléře a položit je na mrtvé tělo.

Zlatý věk moravského vína

Na snahy Karla IV. o rozvoj vinařství u nás navázal i jeho nejstarší syn Václav IV. a během celého 14. století nadále rostly plochy vinic na Moravě.

Až na počátku 15. století došlo v průběhu husitských válek ke zničení celé řady vinic a vypálení některých vinařských měst. Za vlády Jiřího z Poděbrad a zejména jeho nástupce Vladislava II. Jagellonského (1456–1516) však dosáhlo naše vinařství svého vrcholu.

Právě druhý zmíněný král dokonce vydal nařízení o kontrole jakosti vína degustací, které bylo vůbec prvním takovým nařízením v Evropě. Zároveň s rozmachem vinařství ale docházelo čím dál častěji k nejrůznějšímu falšování postupů při výrobě vína.

56 litrů na osobu

V 16. století pokračoval rozmach moravského vinařství. Z obavy o růst konkurence požádali rakouští vinaři v roce 1539 císaře Ferdinanda I. (1503–1564), aby zakázal dovoz moravských vín do Rakouska.

Tento spor moravských a rakouských vinařů vyvrcholil v roce 1575, kdy moravský zemský sněm pohrozil zákazem dovozu rakouských vín, a dokonce jejich převozem přes moravské území, pokud budou Rakušané bránit vývozu moravského vína.

V té době bylo na Moravě 29 801 hektarů vinic, což je téměř dvakrát víc než dnes. Roční spotřeba na obyvatele tehdy činila asi 56 litrů na osobu, zatímco dnes je to „pouhých“ 20 litrů na osobu.

Ničivá třicetiletá válka

V době vlády Rudolfa II. (1552–1612) docházelo k úpadku českého a moravského vinařství a snižovala se rozloha vinic. Zajímavé je, že v této době zažívalo svůj zlatý věk české víno, které jinak vždy bylo ve stínu vína moravského.

Nejvíce českých vinic se nacházelo u Prahy, v Mělníku, Litoměřicích, Mostě a v Lounech. Postupný úpadek vyvrcholil v době třicetileté války v letech 1618 až 1648, kdy bylo mnoho vinic zničeno nebo opuštěno.

Po jejím skončení ale začalo vinařství na Moravě zase ožívat a sto let po konci třicetileté války byla značná část vinic obnovena.

V roce 1763 se proto opět ozvali rakouští vinaři a žádali císařovnu Marii Terezii (1717–1780) o omezení ploch vinic na Moravě, protože jim konkurovali.

Období vlády Karla IV. a jeho nástupců představovalo pro české a moravské vinařství zlatý věk, který byl charakterizován rozsáhlými výsadbami vinic, přísnými pravidly a nebývalou spotřebou vína.

I když následné války a ekonomické změny přinesly úpadek, odkaz tohoto rozkvětu přetrvává v podobě bohaté vinařské tradice. Zlatý věk dokazuje, že české země byly kdysi skutečnou vinařskou velmocí, a připomíná, jak hluboce je víno zakořeněno v naší historii.